.: Tvorba dávnověků :. Masters of Cyberspace

"Tvorba dávnověků" je neuspořádaně uspořádaná hromádka několika příběhů, které jsem psala v dřívějších dobách a s radostí si je znovu pročítám a poučuji se ze svých chyb.

Tak je prosím, neberte nějak vážně.

Dalo mi dost práce vůbec sebrat odvahu a publikovat je veřejně... :D A přeji vám hodně štěstí v poučování se z mých chyb z dřívějška! ^^

Masters of Cyberspace byla kdysi fanfikce na Creepypastu, brzy jsme změnili jméno a příběh a stala se z toho samostatná série příběhů, kterou si můžete začít číst xxx

Anotace

Pětice lidí.
Když je potkáte na chodbě, ani byste si neřekli, že je na nich něco divného; většinou se v obklopení svých spolužáků baví, smějí se nebo řeší aktuální věci o škole. Všech pět se spolu stýká jen málokdy. Stačí je ale zahalit rouškou internetu a chovají se k sobě úplně jinak... Proč?


Je normální, když si teenageři vytvoří partu. Je normální, když si teenageři najdou společnou zálibu. Ještě je normální, když si teenageři oblíbí programování.
Ale je normální, když si obyčejní teenageři oblíbí hackování, které by mohlo zavánět kriminalitou? Je normální, když se teenageři plánují dostat nejen do počítačového systému policie?

A je normální, když v tomhle zajdou teenageři tak daleko, že je to může ohrozit na psychickém zdraví, nebo rovnou na životě?

Přesně takhle to dopadá, když se pět lidí vydá na pouť napříč kyberprostorem a s několika malými cíly získává to, oč žádá. Jenže i něco tak obyčejného, jako je internetová síť, s sebou nese neskutečné množství nástrah a někdy i dokonce nebezpečí. Přitom to je tak klidné místo, kam denně chodíme; kdo by tohle čekal? Next Chairs, jak se skupinka pojmenovala, nejspíš ne. Očekávání, že budou bez větších problémů putovat do hlubších a hlubších útrob internetu bylo zanedlouho tatam, avšak tím vše teprve začínalo...
Ne za dlouho objevili něco, od čeho by nejradši dali ruce co nejdál, a bývali by mnohem radši, kdyby to tehdy nechali na pokoji, avšak zpátky už cesta nevede a hrozí tu to, že zanedlouho už nebudou mezi živými...

Prolog

Arryin vešla do místnosti.

Arryin: Zdar lidi!
Vilan: Arryin: Ahh, Arry!
Sithik: Arryin: Kde ses tak dlouho toulala...? :D
Ryiah: ARRYIN OMFG
Vilan: Co děláte, lidi? :D
Sithik: Vilan: Umm... Na písemku jsem naučenej, takže asi půjdu do fitka...
Vilan: Sithik: Zase..? xD
Ryiah: Vilan: JÁ SE NA TEN TEST KURVA SNAŽIM NAUČIT
Ryiah: SITHE POMOC
Arryin: Vilan: Nah, u popelnic ležel vyhozenej ntb... c:
Dakee: Vilan: Já... právě dokoukala díl jedný detektivky... a... to bylo tak... smutný...
Vilan: Arryin: Oh, hey, to je skvělý! Mate, jsi úžasná xD
Sithik: Ryiah: Kk, fajn, asi tě ve štychu nemůžu nechat... Čekej, za chvíli přijedu k tobě.
Vilan: Dakee: Zase nějaká japonská kreslená pohádka? xD
Vilan: btw nikdo se nezeptal mě :c
Dakee: DEATH NOTE NENÍ POHÁDKA
Arryin: Dakee: Hej! Tam je ten týpek, co má padesát odstínů šedi pod očima, ne?
Dakee: Arryin: A ty si z toho taky už nedělej prdel
Dakee: :D
Sithik: Vilan: Co děláš ty?
Vilan: Sithik: NO KONEČNĚ.
Vilan: POVEDLO SE MI ZÍSKAT TEN ZASRANEJ PŘÍSTUP KE ŠKOLNÍ COMP SÍTI.
Vilan: Sithe, kde máš to heslo k našemu třídnímu?
Arryin: Vilan: TO TI TO TRVALO.
Ryiah: Vilan: Congrats!
Sithik: Vilan: Zadám ho tam sám... nejdřív teda půjdu k tobě, pak k Ryiah a pak do fitka, kay?
Vilan: WAIT
Vilan: NOPE

Vilan opustil chat.

Člověk by do několika spolužáků nic neřekl: schází se ve škole jen občas a upřímně, barevné vlasy tam má kdekdo. Teď jsme ale viděli, jak dobří přátelé jsou; proč se tedy neshlukují ve škole?

Důvod je prostý.

Byli by moc nápadní.

Možná se tahle úvaha zdá přehnaně, ale je pravdivá: nebyli by tak nenápadní. Byli by snadněji podezíratelní. Z čeho?

Z činů, které se ještě nestaly.

Všechny spojuje jedna věc: odvaha. Nemají strach vrhat se do hovadin i mnohem vážnějších věcí, jsou schopni pohybovat se internetem jako ryba vodou. Byla jim do vínku dána schopnost přetvářet kyberprostorové prostředí podle svého a oni tu šanci nehodlají nechat plout.

Seznamte se s Next Chairs.

Přezdívku znají jen oni sami a vytvořili ji pouze proto, aby nějak nazvali svůj chat. Hlavní myšlenkou bylo to, že hodlají usednout na další trůny internetu.

Seznamte se s nimi.
Nejmenují se Vilan, Arryin, Ryiah, Sithik a Dakee. Mají svá jména a své životy v realitě, chodí na společnou školu a znají se s velkou hromadou lidí, rádi vtipkují a nebojí se sázek, každý má svá oblíbená témata k hovoru... Navíc se nepotřebují chlubit. Vše, co dělají mimo zraky spolužáků je zatraceně tajné a oni jsou tak spokojení. Vyhovuje jim to.

Seznamte se s nimi.

Seznamte se s Mistry Kyberprostoru.


"Dahhhhh, já potřebuju pauzuuuuu," padnul Vilan hlavou na sešit dějepisu. Zrovna slyšel kroky mamky, která přišla ke dveřím bytu, a tak rychle schoval netbook a otevřel si sešit. Včas. Sice nepíšou, ale docela mu hrozí zkoušení. Naštěstí se děják učit nemusí tak moc, historie mu problém nikdy nedělala.

"Ahoj, Iane!" rozezněl se prostorným bytem hlas jeho matky. "Učíš se?"

"To víš," usmál se a otočil hlavu ke dveřím, když slyšel matku procházet okolo jeho pokoje, přitom nezabránil pohození duhovou ofinou, kterou si okamžitě musel dát z čela, jelikož ho vlasy štípaly do očí.

"Furt se ti to líbí?" zastavila se mamka, zvedla obočí a hleděla na vlasy sedmnáctiletého syna.

"Tohle," usmál se Vilan a chytil prsty konečky své ofiny, obtáčejíc si je okolo prostředníčku a ukazováčku, "se mi nikdy neokouká."

"Jak říkáš, Iane, jak říkáš," vykročila jeho matka směrem do kuchyně a pak Vilan zaslechl otevírání lednice. Vytáhl mobil; tohle bylo o fous.

Rovnou tam spatřil nepřečtenou zprávu z Messengeru. Dakee.

Dakee: Vilaneeeee, kam zas zdrháš?

Vzal mobil do obou rukou a jeho prsty se rozjely po displayi.

Vilan: Sorry, musel jsem schovat comp + se učím děják, asi budu zkoušenej, ale hned tam budu, but btw, bude mě to odhlašovat.

Následně otevřel web, zadal do vyhledávače "Ne" a už mu hned v navrhovaných odkazech vyjel chat "Next Chairs". Rozklikl ho a přivítala ho zelená obrazovka s modrým písmem.
"Imma back motherfuckers," usmál se, zatímco do kolonky "Nick" napsal svou přezdívku, zvolil své pohlaví, zadal heslo a otevřel chatovací stránku.

Vilan vešel do místnosti.

Dakee: Taak...?
Vilan: Sorry niggas, mamka.
Dakee: Plz, Sithe, staph.
Ryiah: mně se jeho nápad zamlouvá
Arryin: Nesmíme to posrat, chce to opatrnost. Ale prosím.
Vilan: Co se děje...?
Dakee: Vilan: On ti to Sithik rád vysvětlí.
Sithik: Dakee: Nebuď tak úsečná. A... fajn.
Sithik: Vilan: Chci využít toho, že máme přístup na školní web. Dát tam nějakou zprávu nebo tak něco. Tak, aby měla škola hodně podezřelých.
Vilan: Sithik: Nezní to blbě...
Dakee: Vilan: Zní!
Dakee: Nedohodli jsme se na něčem? Síť učitelských počítačů nám měla bejt k něčemu jinýmu!
Dakee: Vilane, žádám tě.
Vilan: ...em... sakra.
Vilan: Já jenom... dhh, Dakee, máš snad strach, že nás nachytaj? Kdyby se nám povedlo to zamaskovat tak, že to mohl udělat kdokoliv z učitelů...
Arryin: Nebo studentů.
Dakee: Arryin: Co?
Vilan: Arryin: Cože?
Arryin: Dalo by se nějak dostat všechny počítače na škole do tý sítě?
Vilan: Arryin: Jedině jeden po druhým, to by chtělo pár příprav. Ale neříkám, že by to nebylo nemožný.
Dakee: Tudíž... Co by si pan Sithik přesně přál tam dát?
Vilan: Jo, Sithe?
Arryin: Fajn, potřebuju vědět, kdy jsou nejpodezřelejší třídy v kompmístnostech. Do tý doby musíme nastavit veškerý ty shity... ne?
Dakee: Arryin: Ne.
Dakee: SITHE.
Sithik: Dakee: Oh fuck I'm here so calm down.
Sithik: Nech mě přemejšlet.
Dakee: Hej, Skype hovor. Všichni.
Vilan: Dakee: Ale...
Arryin: Dakee: Fajn.
Ryiah: Dakee: 'kay
Arryin opustila chat.
Ryiah opustila chat.
Dakee: Plz.
Dakee opustila chat.
Vilan: Sithe, tobě už fakt začíná hrabat :D
Sithik: Vilan: Bejt tebou se tak nesměju bro :D
Sithik opustil chat.
Vilan: Sithik: Bro... začínám se tě bát.
Vilan opustil konverzaci.

Part 1

Za okamžik se Sithikovi rozezněl mobil; Dakee už byla na drátě. Zvedl ho do rukou a přijmul hovor.

"Sithe plz," ozval se vyšší hlas dívky ještě dřív, než se načetla videa.

"Něco špatně?" zamračil se chlapec, jehož vlnité vlasy připomínaly vatu.

"No... tak ty se chceš hacknout do webu a nevíš přitom, co tam chceš udělat? Bože já tě prosím, ať to není nic... z čeho by podezírali nás," kroutila hlavou modrovlasá dívka, které už konečně naběhlo video. Dakee.

"Um... s mým plánem by to vyšlo," ozval se hlubší dívčí hlas, pocházejíc od okýnka, ve kterém ještě chvíli běhaly pixely. I tak tam ale šlo spatřit dívku s havraními vlasy, které se sem tam zaleskly modře, a k podivu všech ostatních jí ve mluvení nebránila cybergoth maska. Nepopiratelně Arryin.

"Pokud to fakt chcete udělat, tak se sakra snažte, ať nás to neohrozí," sykla Dakee.

"My? Dakee, v tom jedeš s náma, seš v tom až po uši," usmál se kluk s duhovými vlasy; Vilan.

"Ale- hej," sklonila Dakee hlavu.

"Dakee..." ozvalo se od dívky se světle růžovými vlasy a ustaraným výrazem. "Takhle jsme se dali dohromady právě kvůli tomuhle... Chtěli jsme posouvat naše hranice a zkoušet, co umíme, ne? To byl náš účel... nechceš snad cuknout, že ne? Dee... netrhej partu..."

"Ona má pravdu," kývl Sithik.

"Ale Ryiah..." chtěla Dakee oponovat, pak jí ale docvaklo, že měla Ryiah skutečně pravdu.

"A... pokud to zjistěj, tak co. Daj nám dvojku z chování? Hej... hodláme nejdřív zlepšit Vilanovy známky, to má bejt jako změna dvojky na jedničku problém? Noup," zakroutil Sithik hlavou s úsměvem.

"Lidi, vy... jste přesvědčiví," kývla Dakee a usmála se. "Takže... můžu si s váma bejt jistá?"

"Že pochybuješ," zasmála se Ryiah.

"Samosebou," kývla Arryin.

"Yo," usmál se Vilan.

"Kdykoliv," mrkl Sithik.

"Fajn! Em... okay. Ugh, a... co tam chceš dát?"

"Nooo... zprávu, že na škole je bomba? Ne, dělám si prdel, to by bylo přehnaný. Můžem to skusit namaskovat jako adviry," zamyslel se Sithik.

"Hej, a to co je?" zamračila se Dakee.

"To... no... takový ty hovadiny, co tě furt ve stylu reklam serou. "Jste 10 000 000 návštěvník, máte šanci vyhrát nový iPhone!" Umm... nepletu se?" poškrábal se Sithik na zátylku.

"Slabý," odfrkl si Vilan a opřel se na židli.

"A co chceš teď víc? Nemá z toho bejt průser, jen test, jestli to funguje..." odfrkla si Ryiah stejně.

"Víš ty co, pro příště..." nakousl Sithik s úsměvem. "Chci vědět, jak na to budou lidi reagovat."

"Příště?" zamračila se Dakee.

"Samosebou ne na školním webu a ne hned potom, spíš... někde úplně jinde? Huh?"

"Sitheee... a... kde?" zapochybovala Dakee.

"Uvidíme, teď je ještě čas."

"Ehm," odkašlala si Arryin. "Když jste u toho... změny známek si nikdo nemusí všimnout, ale plus web... to by bylo nápadný. Nechci vnášet, ale... Známky se změněj jen Vilanovi. Pak někdo hackne web. Dává rozum, kdo za to může..."

"Navrhuješ, abychom změnili známky půlce třídy?" zvedl Sithik obočí.

"Nejen třídě, Sithe. Hledali by viníka v jedný třídě. Beru změnu známek u všech tříd, kde třídní učí," zvážněl Vilan.

"Tak či tak to je furt váš třídní," zakroutila hlavou Dakee."

"A důvěřuje nám víc, než jakejkoliv jinej učitel," dodal.

"Pokud by to ale neprasklo, tak si změny známek u tolika studentů nemůže nevšimnout. Má to napsaný v diáři, mimo jiné..." pokračovala Arryin ve hledání pochybností.

"Víš, co tě čeká, Sithe?" usmál se Vilan.

Part 2

"Ehm... Silasi?" zaťukal kdosi Sithikovi na rameno, když procházel školní chodbou do své třídy.

"Oh, čau, Iane," pozdravil svého kamaráda. "Co pot-"

Vilan se k němu naklonil. "Včera jsem hovor rychle skončil, byl jsem doma slyšet, sorry. Domluvili jsme se na něčem?"

"Eh... Jo. Arryin nám řekla, kolik jste psali písemek, takže máme vytipováno, co změnit. S dalšíma třídama to bude problém, ale budu se řídit diářem. Potřebuju ho získat po poslední hodině - na oběd se vykašli předem. Jenom já a ty, holky půjdou pryč. Nesmí nás nikdo vidět, takže nám nezbývá nic jinýho, než se zavřít na záchodě. Eh... Sorry, bro." Sithik pohlédl na šokovaný výraz ve Vilanových azurových očích. "Postaráš se o změnu známek předem vytipovaných lidí, dám ti seznam. Mně nezbývá nic jinýho, než čekat ve vedlejší kabině, pak mi dáš jeho notýsek a já ho zastrčím do šuplíku ve třídě, kde byl naposled. 'Kay?"

"Tak fa-" nakousl Vilan, avšak větu nedokončil.

"Super, po poslední hodině na záchodech ve třetím patře, měj připravenej noťas. Okay, super, dík, čau," zmizel bílovlasý chlapec do třídy dřív, než se stihl Vilan rozkoukat.

"No fajn, jak myslíš," zamumlal a otočil se, míříc ke své třídě.

Většinu dne Sithik přemýšlel, jak se k diáři dostane. Vzhledem k tomu, že ho profesor často nespouštěl z očí... Musel by ho nějakým způsobem vytratit. Poslední hodinu ponese do kabinetu sešity, bude jich mít plné ruce a ztráty svého diáře by si možná všimnout nemusel...

Rozhlédl se po třídě, očima zavadil o třídního šprta Philla. Kamaráde? Ono to půjde.

Teď jen stačilo domyslet pár detailů - pokud bude muset získat stejný diář a podstrčit mu ho, bude muset svůj plán ještě zopakovat. Přestože se stejný diář levně prodává v papírnictví, nápad by byl asi moc riskantní. Třeba je to jen doměnka...

A jak tak seděl bílovlasý kluk v lavici, vyčkával na konec hodiny, s plánem dopodrobna v hlavě.

Když zazvonilo, lidi se začali hrnout na oběd, a mezi nimi procházel učitel. Phill na obědy nikdy nespěchá, takže se nebude tlačit mezi prvními. Možná vyjde z učebny stejně, jako profesor - to by k němu sedělo, navíc si Phill často rád s učiteli podiskutuje o probírané látce.

Oba byli venku na chodbě. Skoro vedle sebe. Tohle byla jediná šance.

Sithik zvýšil rychlost chůze a po chvíli si to dost hrubě napálil do nic netušícího spolužáka, ten následně zakolísal, neudržel rovnováhu a přepadl na profesora. Všichni tři upustili knihy, které drželi v rukou. A mezi nimi ležel i diář na známky. Sith teď potřebuje být sakra rychlý. Rychle se rozhlédl a nenápadně, s rukou zakrytou svou učebnicí, se natáhl po diáři učitele. Plně doufal, že se mu to podaří, ale nemohl uvěřit tomu, že ho fakt má v ruce. Schoval ho mezi ostatními učebnicemi, které nesl v ruce, a začal pomáhat učiteli v rovnání jeho sešitů, přitom se hluboce omlouval. Následně se všichni tři zvedli, oprášili se, rozloučili a každý se rozešel svým směrem. Sithik působil, jako kdyby šel na oběd, avšak hned, co byl mimo dohled okolí, se otočil a otevřel dveře na záchody. Vilan už čekal před kabinkami.

"Výbornej čas," kývl.

"Super, na, tady to máš, rychle se o to postarej plz, ať máme hotovo aspoň tohle. Zůstanu tady a kdyby něco, dávám vědět, k?"

"Nemusíš tolik zmatkovat, Sithe. Uklidni se, všechno jde výborně," poznal Vilan na kamarádovi nervozitu. Jemu samotnému se taky potily ruce, ale... V tuhle chvíli necouvnou, takže bude potřeba jen to dotáhnout do konce.

Zalezl do kabinky a nechal Sithika, kterému dělaly jedinou společnost pisoáry a zvuk ťukání klávesnice, postávat venku. On sám zatím otevřel počítač a rychle přepsal několik známek, které potřeboval mít přepsané, na lepší, a to nejen u sebe, ale i mezi lidmi z dalších tříd, které vůbec neznal.

Um, tihle dva se vídaj často, budou docela podezřelí, pokud se oběma zlepší známky, kdyby to prasklo, prohnalo se Vilanovou hlavou a on sám se škodolibě usmál. Nestál o to, aby byla vina svalena na něj, takže hledal cestu, jak zakrýt stopy co nejlépe. "Sorry, lidi," zašeptal přitom a pak jen zaslechl Sithika, jak se tam zvenčí uchechtl nad kamarádovou samomluvou.

"Ehm, už to je?" špitl Sithik.

"No... Skoro jo," zamumlal Vilan, zakoukaný do obrazovky.

"Já jenom... Hej asi sem někdo jde," procedil Sithik mezi zuby a rychle zalezl do další kabinky, batoh ponechávajíc venku.

"Cože?" zvedl hlavu Vilan, působil zmateně. Sithik mu ale neodpověděl.

Během několika vteřin se chodbou na toalety rozezněly kroky patrně mohutnějšího člověka, tudíž se možnost, že šlo o studenta, zamítala. Muž si odkašlal a vytáhl klíče, kterými odemkl učitelskou toaletu, do které vešel, nesnažil se přitom být nějak tichý. Ve Vilanovi nepatrně zatrnulo, takže rychle projel, co přetvořil, jestli všechno odpovídá, pak spokojeně zaklapl notebook a diář a zvedl se ze záchoda, kde seděl normálně na deklu. Spláchl ho a vyšel ven, pak jen sykl na Sithika, že může vylézt taky.

"Hm?" doťapkal k němu Sith a bez otálení si vzal zpátky učitelův diář.

"Je to, vrať to tam, a opatrně," řekl Vilan co nejtišeji, i když vyšli ze záchodové chodby.

Sithik odkývl a rychle se rozešel do učebny, kde před chvílí ještě byl. Nikoho tam nespatřil.

Rychle přešel ke stolu učitele a na klávesnici katedrového počítače položil diář, pak rychle, ale potichu, vykráčel ven a chodbou následovaný Vilanem došel až ke schodišti. Když se ohlédl, spatřil, jak ze záchodů vychází profesor. Přesně ten, kterému vzali diář a přepisovali za něj známky.

"Kámo mizíme," žďuchl do něj lehce loktem a oba dva se rozeběhli po schodišti dolů, Vilan na oběd a Sithik domů.

Bílovlasý chlapec vytáhl mobil a zamyslel se.

"Šikly by se nám bezdrátový sluchátkový vysílačky," napsal do chatu na Messengeru s názvem "Next Chairs".

"Data ti nestačej?" dostalo se mu nedlouho poté odpovědi od Dakee.

"Hmm.. Ne. C:"

"Budou muset, co se týče vysílaček, někdo by se nám mohl píchnout na kanál. A o tohle teda FAKT nestojím," odbyla ho v chatu Dakee.

"Fine," napsal tam a schoval mobil do kapsy, jelikož už stál před svým bytem.

Vilan zatím došel do jídelny, kde už plno lidí sedělo nad svými talíři, ale ještě dost jich bylo nuceno trpělivě postávat ve frontě. Duhovovlasý machr si jednoduše vykročil dopředu, předešel několik lidí a stoupl si k hloučku svých spolužáků.

"Dashie je tu!" ozval se jeden z nich.

"Ale ty už zavři hubu," odvětil se smíchem Vilan.

"Netrvalo ti to dlouho?" otočila se na něj jedna z jeho spolužaček, která stála v hloučku holek hned vedle chlapců.

"Myslel jsem, že si někde počkám, až bude fronta menší, ale nikdo na pokec tam nebyl a lidí sem chodilo čím dál víc, takže to tam nemělo cenu," pokrčil Vilan rameny. Tohle bylo docela o fous.

Part 3

Ryiah nedokázala z Vilana, který se s kamarády bavil a smál se svým obvyklým, srdečným smíchem, spustit oči. Tak dal to, nebo ne? Kdyby jim to nevyšlo, strávil by tam delší dobu... Nebo nebyla tohle ta delší doba?

"Hej... Rachel?" špitla její kamarádka, která seděla naproti ní.

"Eeeh, jo? No? Co-co je?" otočila se Ryiah rychle zpátky na svou spolužačku, doufajíc, že nekoukala mimo až moc dlouho.

"Hele, že ty ses do někoho zakoukala!" zasmála se její kamarádka nadšeně.

"Já? Pfff," odfrkla Ryiah se smíchem.

"Ne, fakt, ses měla vidět, jak jsi zírala na Iana! Ještě takhle aby ti tekla slina z pusy a bylo by to jasný!"

"MARION PROSÍM SKLAPNI," natáhla se Ryiah přes stůl a chtěla jí zacpt pusu.

"Ale notak," couvla její kamarádka a chytila napřažené ruce okolo zápěstí. "A teď si to představ, Rainbow Dash a Pinkie Pie!"

"Mý vlasy připomínaj víc Fluttershy, kdyby tě to zajímalo."

"Ty se ale v ponících vyznáš! Je sleduješ?"

"To víš, že jo, stejně jako ty sleduješ porno."

"Hej to není pravda--!" vyjekla Marion. Nikdy nebyla ráda, když se o ní mluvilo nějak... Takhle.

"To s těma poníkama a s Ianem taky ne," usmála se Ryiah spokojeně a posadila se. Zanedlouho se jí u ucha rozezněl hlas "Můžeme si přisednout?", který patřil jedné z holek ve stejném věku, jako byly ony, některé byly z třídy A a další z B.

"Jasnačka!" zazubila se Marion. Každopádně ani Rachel by s tím neměla problém.

"Harém tohleto," špitla Ryiah, když si všechny dosedly a opřela se o opěradlo. Následně se rozesmála nad sebou, naneštěstí, pár lidí její poznámku slyšelo a hodilo po ní několik zmatených pohledů. "Si děláš prdel," zasmála se Barbara, dívka, která seděla hned vedle ní.

"To víš že jo," kývla uculeně Ryiah.

Skupinka takhle chvíli tiše jedla, dokud jedna z dívek znovu nepromluvila.

"Hele, proč vlastně nesedí Avery s náma?" hleděla na dívku v černém, která sama seděla u prázdného malého stolku.

"Ah, tý si nevšímej, Janine," usmála se Barbara.

"Jak vůbec můžeš něco takovýho říct?" zamračila se Ryiah.

"Co? Myslím to s ní dobře, kdo ví, co se Avery honí hlavou..." pokrčila Barbara rameny.

"Avery je fajn holka, jen je trochu... Složitá. Vybírá si, komu bude věřit, nežije až po krk zahalená davem lidí. Má ráda svobodný život, klid a respekt, umí bejt k okolí hrozně hezky vstřícná a ráda pomůže, a pak o ní slyší člověk tohle? Sorry, ale teď jsi mě zklamala..." syčela Ryiah jak parní lokomotiva, ale dokázala se ubrzdit natolik, že se nedostala ani na sprostá slova.

"Ty ji nějak znáš..." dodala Janine potichu.

"No... Vyrůstaly jsme spolu, známe se už hrozně dlouho," pokrčila Ryiah ramey.

"Já... Se omlouvám, promiň," sklopila Barbara hlavu.

"Se běz omluvit jí, co mně," hodila po ní Ryiah jen naštvaný pohled. Překvapilo ji, když spatřila, jak se Barbara zvedá ze židle několika kroky přechází ke stolu Arryin. Poklepala jí na rameno a řekla něco, co nebylo slyšet, ale Arryin se z toho rozzářila. Zvedla se i s tácem na jídlo a posadila se na volnou židli u jejich stolu.

"...jen se potřebuje trochu osmělit, to je všechno," dodala ještě Ryiah.

"Ahoj!" usmála se Arryin.

"Um... Hele, Avery, a proč furt nosíš tu černou?" zeptala se Janine s úsměvem. Ty dvě se zapojily do veselého rozhovoru a posléze se k nim přidala celá tlupa, mezi tím se Barbara otočila na Ryiah a zvedla obočí. "Je to tak lepší?" špitla.

"Díky," usmála se Ryiah.

V onu dobu už byl Vilan u výdeje obědů a s plným tácem si vykročil ke stolu, kam zamířilo plno jeho kamarádů. Cestou prošel kolem Ryiah, která zvedla hlavu a pohlédla na něj. Po jeho tváři projel šibalský úsměv a mrknul na ni.

Jejich mise byla úspěšná.

***

Sithik znuděně seděl na své posteli, z mobilu mu hrála hudba od Aviciiho. Rozcuchaný bílovlásek neměl co na práci, maximálně si vytáhnout sešit a něco málo si přečíst. Svléknul si své školní triko a odhalil tak svaly, kterých měl podle některých až nadbytek. Nahodil na sebe obyčejnější tílko, vyměnil si džíny za delší kraťasy a ulehl na ustlanou postel. Když skončila písnička Wake me up a spustila se Hey, brother, sáhl po mobilu a otevřel blueboardový chat "Next Chairs".

Vložil klíč k otevření a se svým jménem vešel do naprosto prázdného a tichého chatu.

Chvíli nechal rozsvícený mobil ležet na stole a došel si do své kuchyňky, kde z lednice vytáhl hrušku a s radostí se do ní zakousl. Vrátil se na postel, stále okusujíc ovocný plod, a pohlédl na display.

V chatu mezitím někdo byl.

Sithik vešel do místnosti.

lemonlimeskull vešel do místnosti.

lemonlimeskull: I see ur handsome face dont b so sad about it

lemonlimeskull: come on

lemonlimeskull: funnymouth

lemonlimeskull: O)_(O

lemonlimeskull opustil chat.

Kruci, co to... sykl Sithik. Zaprvé: jak může někdo znát klíč k chatu? A zadruhé: pokud to je někdo z NCh, proč takhle debilně trollí?

Fajn, i tak to bylo divný.

"Budu se muset zeptat Vilana, jestli by nezměnil heslo."

Po chvíli se... Zase něco stalo.

funnymouth vešel do místnosti.

funnymouth: O)_(O

Sithik: Hej, o co se sakra snažíš.

Sithik: Kdo vůbec jsi? A co děláš... No... TADY?

funnymouth: O)_(O

Sithik: funnymouth: Ahem.

funnymouth opustil chat.

"Tak na tohle se ještě poptám," zavrčel Sithik.

Part 4

"Hej, Vilane... um, počkej, pošlu ti screen. Na chatu se dělo něco... weird, nevíš, co to mělo bejt?" přišla Vilanovi zpráva od Sithika.

"Kdy?" odpověděl Vilan, který byl už na cestě domů.

"Někdy když jsem přišel domů," zareagoval Sithik.

"Počkej, zavolám ti," napsal Vilan a během chvilky překlikl na Skype a kamarádovi zavolal. Sithik to neochotně zvedl.

"Zrovna teďka? Kámo, ty si umíš vybrat chvíli," uchechtl se Sithik.

"Co děláš? Jo, a první jsi napsal ty," usmál se Vilan.

(DO U SEE DIZ AWSUMAWSUM CLOCKY'S PIECE OF ART?! QWQ fakt ještě jednou děkuju ;w;)

"Jsem tu do půli těla a cvičím, narozdíl od tebe, bro. Ale o tom mluvit nechci; někdo očividně prolomil klíč do chatu, a nebo jeden z nás chtěl trochu... trollit, když mě tam viděl. Nejdřív tam přišel jako lemonlimeskull, potom jako funnymouth. Chápeš to?"

"Počkej, doma se na to můžu mrknout na netu..." začal Vilan zamyšleně.

"To bych mohl udělat taky, ale... Nejdřív potřebuju zjistit, jestli v tom prsty máš, nebo ne. Takže ty za to nemůžeš?"

"Ani v nejmenším, nebyl jsem tam, měl jsem dost práce se pobavit s lidma a vypadat normálně, víš?"

"Hele přestaň bejt jedovatej, nejsem na to zvědavej. Um, a viděl jsi někoho z nás, že by byl na mobilu?"

"Hele, Ryiah byla celou dobu mezi lidma, nejdřív jenom s Marion, pak k ní přišla i Barbara a spol. Ti pak k sobě přitáhly Arryin, která do tý doby seděla sama, takže na mobilu bejt mohla. Dakee jsem si nevšiml, ale asi odcházela s kámoškou. Jen mi přijde divný... Vážně se tady navzájem podezíráme? Já jenom, vždycky jsme byli tým, teď se chováš, jako kdybys tady nikomu nevěřil, k tomu všemu mě do toho taháš taky."

"Jo... promiň," sklopil Sithik oči. "Možná jenom přeháním, každopádně se mi nelíbí, že někdo zjistil naše heslo. Nebude ti dělat problém, když uděláš nový, že ne?"

"Eh, víš že ne, alespoň kdyby něco, tak pak víme, jestli to je někdo od nás. Hele, už jsem doma, jdu to předělat a pak se ozvu, right?"

"Fajn, čau."

Vilan zavěsil a odemknul dveře svého domu, vypnul si data a připojil se na wifinu. V bytě nikdo nebyl, takže měl zase svobodnou práci na internetu. Nic mu nebránilo ve vytažení notebooku. Otevřel Google, přihlásil se na miniaplikace od blueboardu a otevřel Chatboardy, najel na jeden s názvem "Next Chairs" a myší přejel ke klíči.

"Um... dát tam jako heslo IP chatu? Eh, radši ne, 301382 by bylo moc jednoduchý... Hm, už vím," usmál se tiše a nacvakal tam první slovo, které ho napadlo, spojené s čísly.

m0th3rfuck3r.

"Mám takový pocit nezměrné spokojenosti..." usmál se pro sebe a uložil nastavení, pak vyzkoušel, jestli to funguje. Otevřel chat, ale... zarazil se.

"Máme tu návštěvníka..." sykl. Nebyl si jistý, jestli tam tohleto přišlo dřív, než zadal nový klíč, nebo potom, každopádně ho to znepokojilo. Otevřel novou kartu a nacvakal tam slovo "Facebook", kde okamžitě napsal Sithikovi naléhoavou zprávu.

"Sithe? Na chat. Někdo se na nás asi přišel podívat."

Part 5

funnymouth: O)_(O

Vilan vešel do místnosti.

Sithik vešel do místnosti.

Sithik: U see it now

Vilan: Yup man.

Sithik: funnymouth: Em... Ahoj. Mám dotaz, co tu... Potřebuješ?

Chvíli trvalo, než se v chatu něco ozvalo; Sithik zavrčel. Ten nezvaný host se mu ani trochu nelíbil a patrně v tom nikdo z nich prsty mít nebude, takže se jedná o někoho úplně nového, šestý člověk v chatu. Asi bude mít jako jeden z mála klíč k tomuhle chatu, ale to by znamenalo, že si někdo bude číst jejich rozhovory. Ne že by tu řešili něco extra tajného, ale jde tu o ten pocit ztráty soukromí. A to Sithik v žádném případě neměl rád.

Vilan to na druhou stranu bral docela na lehkou váhu - proč by se nechával vyprovokovat nějakým trollem? Těch už bylo, je a bude, nemá cenu nad nimi ztrácet nervy, jednou prostě odejdou! Nu, tedy, snad...

Toky myšlenek obou dvou chlapců přerušil fakt, že se na chatu konečně něco zase dělo.

funnymouth: come on

Sithik: funnymouth: Co máš na srdci?

Bílovlasý chlapec odpověděl okamžitě, jelikož netrpělivě čekal za obrazovkou a přešlapoval na místě. Vilan zatím nenapsal ani řádku, odmítal se do toho míchat, dokud to nebylo nezbytně nutné.

Sithik: Kamaráde, mám na tebe pár otázek, ano?

Sithik: Zaprvé: Jak ses dostal k tomuto chatu?

Sithik: Zadruhé: Jak se ti podařilo zjistit heslo?

Sithik: Zatřetí: Co tu vlastně potřebuješ?

Vilan → Sithik: Nespamuj, bro :D

Sithik zprávu poslanou do šepotu ignoroval. Byl až moc napnutý a netrpělivý, úpěnlivě čekajíc na odpověd nezvaného hosta. Narozdíl od Vilana neuměl brát věci, na kterých mu docela záleželo, na lehkou váhu.

Doufal, že se mu dostane vysvětlení, důvod, co tu ten zmeťour sakra dělá. Když se v chatu objevila nová zpráva, málem nadskočil.

funnymouth: O)_(O

"Já s tím pamrdem- ne, nebudu se rozčilovat," vydechl Sithik a pak udeřil pěstí do matrace. "Ale to si snad dělá prdel."

Jistě, čekal trochu víc od někoho, kdo se jim proboural do chatu, ale bylo zbytečné takhle zuřit, poznal to i on sám.

Sithik: Lidi, mizím odsud.

Sithik: A ty, funnymouthe, si tady klidně shnij.

Sithik opustil chat.

Nějakých pět minut se na chatu nic nedělo, pak se znuděný Vilan rozhoupal k napsání něčeho.

Vilan: Tak jsme tu zbyli jen my dva, co?

Chvíli čekal a měl pocit, že ani teď se odpovědi nedočká, ale...

funnymouth: taky si říkám

Vilan: funnymouth: Oh well, kámo, tys odpověděl! Wow, to jsem teda nečekal.

funnymouth: proč

Vilan: funnymouth: No to víš, jak jsi vytáčel Sithika, nečekal jsem, že bys odpověděl i mně. :D

Vilan: Každopádně by mě zajímaly tvé odpovědi na jeho otázky.

funnymouth: nemám k tomu co říct

Vilan: funnymouth: Ne?

funnymouth: nope

Vilan: funnymouth: Notááák, kámo, zajímá mě, jak ses sem dostal i přes ten klíč, co jsme sem dali! :D

funnymouth: moje způsoby

Vilan: funnymouth: Jestli jseš někdo z NCh, tak mi sakra věř, že ti ten tvůj funny ksicht zkroutím do bolestnýho!! :D

funnymouth: neudělal bys to

funnymouth: popravde na to nemáš sílu

Vilan: funnymouth: Co prosím?

funnymouth opustil chat

Vilan: Ah, ty mamrde jeden zbabělej :D

Vilan opustil chat

"Pááni," protáhl se s úsměvem Vilan. Docela mu bylo líto, že jeho až moc seriózní kamarád bral takovou hovadinu, jako je kdosi novej na chatu, tak těžce: Měl by se trochu víc bavit! A ne? Chybí mu trochu užíváního si. Možná by se to změnilo... Nebo ne?

"Kámo, asi tě vytáhnu ven, už mě sereš," zazubil se Vilan do vzduchu a lehl si na svou postel.

***

Holčičí skupinka tvořená Rachel, Avery, Marion, Barbarou, Janine a dalšími dívkami vypadal, jako že by se měl už rozejít. Každá z nich měla svůj směr a víceméně strávily venku asi až moc času, několik hodin proseděly v kavárně na zmrzlině. Arryin byla ráda, že se mohla taky zapojit do konverzace a bavit se s lidma, avšak na druhou stranu byla docela napnutá z toho, jak asi skončili kluci. Z myšlenek vytrhl cybergothičku hlas růžovlasé kamarádky.

"Jedeš dneska busem?"

"Em... Jo, proč se ptáš?" odpověděla Arryin.

"Nó, já jen že nemám moc co dělat, a tak jsem tě chtěla trochu jakože doprovodit," usmála se Ryiah. "Anebo s tebou prostě někam jít."

"Tak ahój!" zarazil Avery, která se chystala něco říct, Marionin hlas; dívka na ně zvesela mávala.

"Čaau!' ozvala se Ryiah a vyskočila, mávajíc jí zpátky. Arryin se jen otočila a lehce mávla rukou.

Teď tu zbyly jen ony dvě.

"Můžeš mě doprovodit k zastávce," odpověděla s úsměvem, náhle však jako kdyby někdo přepl vypínač a výraz na Averynině tváři se rázem změnil z nevinného na odvážný. "Mimo jiné, nevíš, co kluci?"

"Vilan na mě mrknul, takže by to mohlo znamenat, že se jim to povedlo... Můžem se přesvědčit!" vytáhla Ryiah mobil.

"Ne-e, nech to, data se ti budou vždycky hodit," položila Arryin dlaň na display Ryiahiného mobilu. "Jsme hnedka doma, obě dvě. Tohle tolik nespěchá." Tón jejího hlasu byl tak... Milý, přesvědčivý, až mateřský; rozhodně něco, co se krásně poslouchalo. A co skutečně přesvědčovalo.

"Tobě ani nemá cenu odporovat, stejně bys mě dokopala k tomu, abych ten mobil schovala," založila Ryiah přístroj zpátky do přední kapsy svých riflí. "Mám pocit, že zrovna tohle se klukům docela povedlo, ne?"

"No to jo, pokud se to povedlo... Rozhodně by to bylo super!"

"Co se plánuje na příště?"

Arryin byla slovy své kamarádky maličko vyvedená z míry. Jak jako? Měli by si dát pauzu, ne? Probůh...

"Když nic neříkáš, budu si muset odpovědět sama... Pokud dobře vím, tak šlo o ty hovadiny na webu školy... Co říkáš, že to bude vtipný?"

"To bude až za dlouho, že, Ryi?" zašeptala Arryin.

"Právěže vůbec ne! Zanedlouho bude jedna z těch školních slavností, myslím, že by nebylo špatný- Hele, zrovna ti jede bus! Okay, já půjdu, pak si zavoláme všichni dohromady, co ty na to? Promyslíme to a uvidíš, budeme se bavit! Jo a neskonči tak pacifisticky, jako Dakee, nechci mít na starosti ještě polepšování dalšího člověka, okay? Tak... Se měj!" nepustila Ryiah svou kamarádku ke slovu, pak ji obejmula a jen sledovala, jak nastupuje do autobusu. Když zmizela někde mezi sedátky, rozešla se směrem domů, cestou se usmála a tiše pro sebe si řekla spokojené "Yuss!"

Part 6

"Beep... Beep... Beep..."

"Jo? Hey? Ahoj, slyšíme se?" zvedla Dakee mobil, když se vrátila domů a zjistila, že jí kdosi volá na Skypu. Kdosi?

Ryiah.

"Hej kámo, hej kámo, hej kámooo--- wut, kde je zbytek? Potřebuju trochu pohovořit na téma, víš, jsem hrozně hyped z toho, co měli kluci v plánu a pravděpodobně byli úspěšní, takže... Hele, Vilan se připojil! Takže co, jak to šlo? No, kde jsem skončila, prostě jsem hrozně napnutá z něčeho dalšího, protože se na týhle škole taky KONEČNĚ něco děje. Jé, čau Sithe! Počkej, um, nechceš si vzít něco na sebe?"

Ryiah konečně zavřela ústa a nechala prostor k mluvení ostatním. Slovo si vzal Vilan a Ryiah tam jen netrpělivě přešlapovala, až moc nadšená na to, aby seděla klidně.

"Takže... Zaprvý, slavnostně oznamuju úspěch!" nadšeně se usmál, hrdý na sebe a Sithika, že se jim tak krásně povedlo přepsat známky. "Zadruhý... Co myslíš? Byl tu návrh o nějaký ty blbiny na školním webu, ale z toho máme pár problémů: CO tam dát? Řeklo se adviry, ale k čemu ty? Jen další "zkouška, že to dáme"? Um... Hej. Přijdu si tím, jako kdybychom... Byli ještě děti. Jsme snad? Já si tak teda nepřijdu. Potřebujem... Něco pořádnýho, něco nenápadnýho a geniálního zároveň! Jo, a další věc: Musíme dodělat ty kompy, aby to bylo... Zamaskovaný. Ale to musíme za delší dobu, abychom věděli, jestli si učitelskej sbor nevšiml změny známek... Ne?"

"Když mluvíš o tom pořádným..." rozmluvil se Sithik poměrně mručivým hlasem, opřený zády o stěnu, sedíc na posteli s hlavou sklopenou dolů. "Víš, napadlo mě... Neví tady někdo, jak se vytvářej viry do kompu? Vložil by se tam a mohl by nám čerpat... Informace, volný data, cokoliv, a lidi si toho ani nemusí všimnout. Víš, jak by bylo úžasný odposlouchávat hovory toho, um... Hoffmana, jak se jmenuje, Eric? Říká se o něm, že je to gay, ne? Mohli bychom zjistit něco zajímavýho... U tolika osob na škole... No, tenhle virus by se dal někam k menu, žejo. Donutili bychom lidi nějak to stáhnout nebo tak..."

"Jasně, třeba velkou výstražnou cedulí "Pokémon GO má novou aktualizaci! Stahujte ZDE!", žejo?" zasmál se Vilan.

"Nech mě domluvit taky jednou, ne?" nakrčil Sithik obočí. "Jak že se dá ovládat počítač na dálku? Je nutnej nějakej modul nebo tak?"

"Sithiku... Ty jsi fakt noob," rozesmála se Dakee.

"Ale zase se nám tu o hodně věcí starám," obhájil se Sithik.

"Um, existujou na to appky," zasmál se Vilan.

"Stačí to jen u každýho nastavit," doplnila ho Dakee. "Nevím, jestli by bylo dobrý..."

"DAKEE NEZAČÍNEJ S TÍM ZASE," okřikla ji Ryiah hlasitě. "Prostě, každej jednotlivej krám nastavíš na jeden mobil, ale pak to zas nepůjde najednou, což je škoda, není to tak efektivní. Ale stálo by to za pokus, co?"

"...Jen tak mimo jiný, neví někdo, kde je Arryin?" zeptal se Sithik.

"Jela busem, mohla by tu brzo být. Mohla by," odpověděla mu Ryiah. "Zatím... Máte pocit, že ty kompy ovládaný mobilama jsou blbej nápad?"

Vilan zakroutil hlavou. "Ryiah, fakt ti jde o to, jak dalece to bude EFEKTIVNÍ?"

"No uznej to, kdyby to bylo všechno spuštěný najednou, působilo by to děsivějc," pokrčila jen rameny.

"Ale to každopádně. Si vem, že se jeden komp po druhým v jedný místnosti začíná sám od sebe chovat, jak chce a končí na stejným místě - v editaci webu," usmál se Vilan.

"A že tys mi vytýkal starost o efektivnost," odfrkla si Ryiah. "Jsem pro onen záblesk, kdy se to všechno změní najednou, působí to víc... Profesionálně. Aby z tohohle nepodezírali studenty, žejo... Navíc, to postupně dá moc práce."

"Ale my potřebujeme, aby podezírali studenty, ne?" vsunula se do rozhovoru Dakee a všichni ostatní jen kulili oči na to, co říkala. "Pokud se to všechno spustí postupně, postupně se tam přehraje vyhledávání, odblokování a dostání se do sítě, editace školního webu, navíc blokujeme možnost využít klávesnici, myš atd, aby to zavřeli, pak tam napíšeme to, co chceme my, a... bude to vypadat, že to psali oni, ne? Nebo spíš bych vytipovala jen pár studentů, na který bychom to mohli hodit. Ale nechci, aby v jedné ze tříd byl někdo z nás, takže... zbývá nám 1. B, 3. A, 3. B, 4. A a 4. B. Chcete to dát do několika tříd, nebo jen do jedné učebny? Myslím, že využít každej dostupnej počítač na škole by bylo zajímavější, ale taky náročnější. Zvětšili bychom tak ale počet podezřelých, k zahození by to nebylo... co vy na to?"

Následovalo krátké ticho, pak jen Ryiah spadla čelist. "Dakee... kdo to tam mluví za tebe?"

"Nechci věřit tomu, že jsi právě řekla TOHLE," zíral Sithik.

"Em, nevěř... co ti na to mám říct. Snažím se," usmála se.

Následně se konečně připojil poslední člen, Arryin.

"Oh man! Jsme tu všichni, co? Konečně," zareagoval hned Vilan. "Fajn, mám pocit, že já a Sithik bychom měli něco říct..."

"Budete se brát?" zamračila se Ryiah.

"Táhni k čertu. Máme tu takovej problém... Na chatu se nám objevuje cizí osoba znající heslo a vůbec nemám ponětí, co by to mohlo být zač. Nevíte o tom nic?"

Od každé z dívek se ozvalo jasné a upřímné "Ne", značíc, že chyba bude někde jinde.

"Kdyby něco, měnil jsem heslo chatu. m - nula - t - h - trojka - r - f - u - c - k - trojka - r. Písmena malým. Okay?" zeptal se Vilan.

"Prostě celej ty," kývla nenuceně Ryiah. "Jo, um, Arry, prodebatovali jsme tady trochu toho na příště, takže postupně přesměrujeme v danej den vśechny počítače, jen stačí to nastavit, okay? Máme na tenhle týden docela dost co dělat," usmála se.

"Zítra začnem?" usmál se Vilan.

"Pochybuješ?"

Part 7

Osmá hodina ranní.

Ten školní zvonek je fakt rajská hudba...

Desítky studentů se začaly hrnout do svých učeben, včetně bělovláska Silase Browninga, který si to mířil rovnou za hlukem, který třída 2. A způsobovala. Letmo přejel očima po studentech, kteří už většinou seděli v lavici, a spatřil i Ryiah, zabředlou do vášnivého rozhovoru s Marion. Nuže... Nebylo těžké slyšet, o čem mluví, když měli lavici vážně nedaleko.

"Ne tak řekni, fakt se ti Ian nelíbí?" vyptávala se nadšeně Marion.

"Ne, nelíbí. Sakra, to přijdu do školy a ty hned začneš řešit tohle?" zasmála se růžovovláska.

"A kdo teda?" nedala se odbýt Marion.

"Nikdo! Sakra práce, tady není nikdo zajímavej, takže..." rozesmála se Ryiah.

"Fakt? A co takhle támhle Eric? Ten ti hezkej nepřijde?" ohlédla se Marion nenápadně po třídě a zaměřila se na lehce pihatého hnědovlasého kluka s jizvou přes nos.

"On? Jakože pokud vím, tak s ním je prdel, ale... Neříká se náhodou, že je... No... Na kluky?"

"A Rachel se nám nechce míchat do klučičích vztahů, co? Jasně, chápu to," zasmála se Marion a bez rozhlédnutí se pokračovala v otázkách, Ryiah se tak cítila jako při výslechu. "A co ten Silas?"

"...Co s ním?" pokrčila Ryiah rameny, jelikož vážně nechápala, co po ní její kamarádka chce.

"Líbí se ti?" dožadovala se Marion odpovědi.

"Nechceš s tím už přestat?" začala znít Ryiah docela vážně.

"Já jenom, tak... Je hezkej, to musíš uznat," kývla Marion.

"Tss, chci vidět, co je na něm hezkýho," uchechtla se Ryiah a opřela se o židli, a i přesto, že to tak nevypadalo, by každý, kdo ji dobře zná, poznal, že se snaží zadržovat smích.

"Tak... Má svaly, ale jakože fakt je vypracovanej, navíc s těma bílýma vlasama tu taky nevypadá špatně, naopak je docela roztomilej, žejo..." usmívala se Marion.

"Oh, tak to díky," ozval se za Marion hlas bílovlasého kluka, který se už nějakou tu chvíli opíral o lavici vzadu za ním. Sithik tak způsobil vlnu reakcí: Ryiah se začala smát, až se za břicho popadala a dostávala takový pocit, že asi umře smíchy; Marion vyjekla úlekem a pak se jen bála na bílovlasého pohlédnout a Sithik jako jedniný pokračoval v oné konverzaci.

"Jakože těší mě to, že jo, ale zároveň překvapuje, že o mě někdo mluví takhle nahlas."

***

"Slečno Blackwell, zopakujte mi prosím, co jsem právě řekla," ozval se nakřáplý hlas učitelky matematiky, když se Dakee otočila na kamarádku a působila, že nedává pozor.

Dee si narovnala záda, lehce si odkašlala a nadechla se. "Tangens alfa se rovná kotangens beta a naopak. Stačí?" dodala s úsměvem.

Zamračení učitelky Corrinové opadlo, kývla, protože Dee řekla všechno dobře, ale pak se zamračila ještě jednou. "Už žádný vykecávání se během mých hodin, rozumíme si?"

"Dobře, paní profesorko," usmála se a napsala své spolužačce to, co chtěla říct, na papír, který jí podala.

"Víš, proč Corrinová nesnáší holky? Protože jsou všechny hezčí, než ona."

Pak pohlédla na učitelku, která se naštěstí dívala jiným směrem. Dakeeina kamarádka se tlumeně zasmála a zaklepala na rameno spolužákovi vepředu, kterému onen papírek podala. "Pošli to dál," zašeptala mu do ucha... A rázem to kolovalo po celé třídě.

"Jsi blbá, nebo jo?" sykla Dakee a držela se, aby jí nevlepila pohlavek. Jednou za uherský rok udělá nějakou hovadinu a ještě to bude kolovat po celý třídě... Tak to určitě. Její kamarádka se jen tiše zachichotala.

Během hodiny Dakee jen pozorovala, kde se její papírek nachází: fajn, je támhle u holek...

Po chvíli byl vepředu u katedry a Dakee cítila, jak jí na čele vyrašil pot, měla obavy, že by mohla učitelka vidět, že se v lavici tam něco děje.

Ulevila si, když papírek s klidem prošel dokonce i mezi řadami hned v prvních místech. Upřímně... Byla překvapená. Hodně překvapená.

Náhle ale všechno tohle opadlo, když učitelka zamířila ke skupince žáků, kteří byli problémoví už dlouhodobě a které skoro celou hodinu propalovala pohledem. S nakrčeným obočím vytrhla jednomu z nich papírek z ruky a v tu ránu zbledla Dakee jako křída.

"TAKŽE KTERÝ Z VÁS NAPSAL TOHLE?" rozezněl se nahněvaný hlas učitelky po celé třídě.

"T-to k nám přišlo... Odněkud..." pípnul jeden z nich, zbytek lidí v učebně si netroufnul ani ceknout a Dakee zbledla ještě víc - teda jestli to vůbec šlo.

***

"Iane? Přihlásíš se taky do toho fotbalovýho zápasu?" ozvalo se přes třídu o přestávce po první hodině, když běžel chlapec z 2. B ke svému duhovovlasému spolužákovi.

"Fotbal nehraju a ty to víš," zakroutil hlavou Ian.

"Ale prosííím, chybí nám jen jeden týpek a ty se na to hodíš, navíc-"

"Řekl jsem ne," skočil mu do řeči Vilan ve snaze jejich rozhovor ukončit.

"Tak... Fajn," sklopil chlapec ramena a s nepořízenou se odšoural z místnosti. Chvíli k Vilanovi nikdo nemluvil a on se jen spokojeně usmíval na svět, pak k jeho lavici přešla hnědooká blondýna s asi tunou make-upu a jménem Barbara.

"Jaktože vlastně nechceš na fotbal?" zeptala se ho zvědavě.

"Áh, co je na tom tak zajímavého?" roztáhl koutky ještě víc a začal se houpat na židli.

"Ne, já jenom, že... Že všichni kluci hrajou fotbal furt, docela by mě zajímalo, co mají rády ty vyjímky?"

Barbaro...? Zamračil se Vilan v duchu. Děláš... Si srandu, nebo mě fakt chceš jakože... Balit? Čekal bych to od tebe, to jako jo, ráda se chlubíš přítelem a tohle děláš jen tehdy, když bys někoho chtěla, na to tě má škola už dost ohráblou, ale jakože...?

"No, třeba si radši užívají to, že konečně mají úžasnou přítelkyni a chtějí s ní trávit co nejvíc času. Omluvíš mě?" zvedl se na nohy a vztyčil hlavu, vycházejíc tak ze třídy. Asi Barbaře ublížil, ale... Na škole je dost lidí, co by jí mohlo nějak pomoct... Jakože jakkoliv.

Z jedné ze zadních lavic se začal ozývat tlumený smích od celočerné dívky, která zábavnou situaci od začátku do konce sledovala.

***

"Tak čí to je práce?" křičela stále po třídě Corrinová. "Dokud mi to neřeknete, nepustím vás ze třídy."

"Mám pocit, že to šlo někde od Dee..." ozval se tiše jeden ze spolužáků. Dakee nahodila zmatený a překvapený výraz.

"Od slečny Blackwellové? Je až ostuda se schovávat za tak vzorného studenta," zamračila se učitelka a Dakee se obrovsky ulevilo. Ještě před chvílí ji naštvaně napomínala, teď se jí tu zastávala. Alespoň v něčem se snaha o bytí dobrou a vzornou studentkou vrací.

Po dalších minutách prázdného a bezvýsledného řešení to učitelka vzdala a jelikož už zvonilo na přestávku, přeci jen třídu pustila ven. Patnáct lidí přešlo z jedné učebny k další a čekali, až se uvolní, Dakee netrpělivě přešlapovala. Už by ráda seděla v lavici. Zase. I tak se ze zážitku s Corrinovou potila jako o závod.

Otevřely se dveře učebny a z ní se vypustil roj o rok starších studentů, mezi nimi šel i vysoký chlapec s duhou na hlavě, který si své modrovlasé kamarádky hned všiml a zastavil se u ní. "Dnešek po škole, střecha. Berem?"

Dakee s úsměvem kývla na znamení, že pochopila, co myslel. Všichni NCh se hodlají sejít na oné střeše, kde... Kde se kdysi seznámila s Ryiah a Arryin, prakticky taky s Vilanem. Jsou tam na to hezké vzpomínky...

Teď jen přežít zbytek hodin. Dakee vkročila do třídy, ve které už byli nakýblovaní všichni její spolužáci, od kterých se přes celou místnost ozývaly věci jako "Jakej že byl ten úkol z chemie?!" nebo "Nemá někdo pero?"

Dakee s úsměvem zasedla do lavice a vytáhla si desky se svými náčrty, s klidným pocitem, jelikož měla úkol už dávno hotový. Ještě ani nesáhla po tužce, kterou měla zastrčenou za uchem, a už k ní zamířila jedna z jejích spolužaček.

"Hej, Dee, ty máš ten úkol, žejo?"

Dakee automaticky sáhla do tašky a vytáhla sešit, který nalistovala na stranu s domácím úkolem. "Na, tady máš," usmála se.

"Děkuju," ozval se smích spolužačky, která se následně otočila a šla si úkol rychle přepsat do svého sešitu.

Fajn, pokrčila Dakee rameny.

Part 8

Školní den byl u konce. Rachel Fishanson vyšla s taškou ze třídy, skočila si na oběd a následně zamířila ven ze školy, směrem k předem určenému místu. To by ale nebyla Marion, aby ji nezastavila.

"Rachel, Rachel!"

"A-aano, Mar?" otočila se na ni Ryiah a v duchu zaklela.

"No víš, mám dneska čas a všechno, takže jakože jestli bys nechtěla jít do kavárny nebo tak nějak, co říkáš? Dneska přece nemáš kroužky, ne?"

"Eh, to je lákavá nabídka, ale bohužel... Chci se učit a ještě uklidit barák, fakt promiň, ještě k tomu dneska něco mám a nechci to rušit... Snad ti to nevadí, vážně se omlouvám... Vytáhnu tě třeba zejtra, co myslíš!" Pokusila se z toho Ryiah nějak vykroutit, ale nechtěla své kamarádce lhát.

"To zní fajn! Vezmem ještě někoho? A nechceš nějak třeba doprovodit domů?" usmívala se Marion, jako kdyby zklamaná ani nebyla. To vypadalo dobře.

"Hele, nevím, co bys z toho doprovodu měla, budu si opakovat chemii..." zasmála se Ryiah. "A klidně můžem vytáhnout ven ještě někoho, alespoň bude psina."

"Tak když se chceš učit, tak fajn, držím palce," věnovala jí Marion vřelé objetí.

"Díky," usmála se Ryiah a objetí jí vrátila, následně se obě rozešly na jinou stranu.

To bylo docela o fous, prohánělo se Rachel hlavou. Nechtěla Marion lhát, ale zároveň nikdo z nich nepotřeboval, aby se vědělo o tom, že je tahle pětice pohromadě. Do budoucna.

I když to byla jen Marion...

***

Na střeše vysokého paneláku města seděli dva chlapci, hrdě se rozhlížejíc po okolí.

"Přijdu si... dospěle," zavtipkoval jeden z nich a pohlédl na svého bílovlasého kamaráda.

"Ty? Zrovna ty? S tím duhovým hárem vypadáš furt jak děcko, sorry," odpověděl mu Sithik.

"Hej, to bylo hnusný!" dal mu Vilan herdu do ramene, avšak hned mu došlo, že tohle stejně není nejlepší nápad, zrovna tady na střeše.

"Já vím," usmál se Sithik. "By the way, nevidíš je někde?"

"Hele netuším, hledej černej flek, já se porozhlídnu po růžovým poníkovi a chodící anime postavičce," pokrčil Vilan rameny.

"Jo a já že jsem hnusnej!" zasmál se Sithik.

Pár vteřin uběhlo, možná minut, když najednou vyskočil Vilan na nohy. "Hele! Koukej, támhle jde Ryiah! Heej, Rachel, tady nahoře!" zakřičel, ale když si všiml, že ho neslyšela, posadil se zpátky a pohlédl na kamaráda, který na něj zíral s poněkud nesouhlasným výrazem.

Tohle bylo přesně to, co Vilana na jeho kamarádovi štvalo. Sám za sebe si ten duhový cvok hrozně rád užíval a vymýšlel blbosti, smál se nesmyslům a provokoval okolí, a Sithik dělal hodně podobných kravin s ním, ale... občas přišly ty chvíle, kdy se proměňoval v kus ledu. S výrazem, jako kdyby nenáviděl všechno, co ho obklopuje, jako kdyby nebylo nic dost dobré. Možná byl občas až příliš vážný, ale... asi to přeháněl.

Uff, vydechl si Vilan. No, tak... snad se zas začne usmívat.

***

Uběhlo pár minut a Sithik si byl jistý, že Ryiah už šla nahoru, ale jeho aktivnímu duchu přeci jen byla dlouhá chvíle a tak se otočil na svého kamaráda.

"Hey, a..." nakousl větu.

"Co?" odpověděl energicky Vilan.

"No, zajímalo by mě, co že se to vlastně an tomhle paneláku tehdy stalo. Víš... Jak jste se seznámili."

"Jo tohlé..." zasmál se Vilan. "Jó, tak to jsou taky fajn vzpomínky, to poslouchej. To jsem takhle se jednou přistěhoval do tohohle města-"

"Mluvíš o tom, jako kdybys to dělal každou chvíli. Ale ne, pokračuj," přerušil ho Sithik.

"Fajn, fajn. Takhle mě vyhodili ze školy, a tak jsme se přestěhovali sem ve snaze najít nějakou dobrou školu."

"Tebe VYHODILI?" zděsil se Sithik.

"Ty to nevíš? Jsem ti to říkal, ne? Tvůj problém, že nedáváš pozor. No, tak jsem teda skončil tady. Jednou jsem takhle šel do obchodu a byly tam takový dvě brunety, jedna tmavší, druhá světlejší. No tak jsem je chtěl pozdravit, jenže jsem byl hrozně chytrej a zezadu napálil do poličky, která popadala." Odmlčel se a čekal, až se Sithik přestane smát.

"Dobrý?" ujistil se Vilan, když se Sithik klidnil.

"Jo, jo... Bože, tys byl debil," rozdýchával to Sithik.

"Fajn, takže jak to všechno popadalo, tak mi holky začaly pomáhat to sbírat, no tak jsem se seznámil s nima. Arryin a Ryiah, jestli nechápeš. Nejdřív ze mě měly prdel a furt mi připomínaly to v obchodě, pak jsme se začaly bavit trochu víc. No potom jsem začal na FB lovit holky... Tak znáš to. No a našel jsem tam jednu docela fajn, tak jsem se s ní domluvil, že se s ní sejdu tady, jenže pak jsem ji prostě nechal bejt. Nechápu důvod, prostě jsem to udělal a ano - mrzí mě to. Ta holka se jmenovala Dee." Následovala další odmlka, která byla pro Vilana docela trapná, ale chtěl popadnout dech. "No, jelikož tohle bylo spíš místo, kde se scházely Ryiah a Arryin, a já to nevěděl, tak když jsem odešel a Dee tu zůstala, přišly sem ty dvě a pomohly jí se z toho vzpamatovat. A začaly se bavit víc a já s nima taky, no pak jsi přijel ty a zas nás bylo o jednoho víc. Tadá, parta je na světě."

"Teda Vilane, byl jsi kdysi docela bullshit," zvedl obočí Sithik a zašklebil se.

"To ty jsi teď taky, kámo," obrátil urážku Vilan.

"No to každopádně," rozesmál se Sithik ještě víc. "Jo, ale hele... docela zajímavý, když to tak vezmeš. U nás na starý škole se vždycky všichni prostě jen sčuchli dohromady, nic zajímavýho... Hej tohle je docela dobrý, vážně," zasmál se Sithik.

"Tak dík- Hele, Ryiah!" zajásal Vilan, když spatřil, jak po žebříku, který začínal vevnitř na chodbě budovy, vyšplhala růžovovlasá dívka.

"Ahój!" usmála se roztomile Rachel.

***

S fialovými brýlemi na nose kráčela modrovlasá dívenka po ulicích a mířila k paneláku, na který měla příjemné i ne zas až tak fajn vzpomínky. Sluchátka na uších kupodivu neměla, protože zůstaly v jejím šuplíku doma v psacím stole. Sem tam popoběhla, aby své přátele tolik nezdržovala. Když zvedla hlavu, spatřila panelový dům, tyčící se ve čtvrti, stačilo tak jen projít pár bloků a už byla na místě.

Když tu se najednou za jejími zády ozval hlas chlapce ze školy, rozhodně staršího, než byla ona sama.

"Zdravíčko, Fräulein."

Part 9

Dakee se zastavila a otočila dozadu, stojíc tak tváří v tvář chlapci jménem Michael Asher, který jí před chvílí div nedýchal na krk.

"A-ahoj Micku... co potřebuješ?" zvedla obočí.

"No, kdo ví, třeba mě jen mé ochranitelské instinkty nutí pro klid v duši chránit takhle zranitelná, o samotě chodící děvčata, protože přihodit by se mohlo cokoliv," usmál se zářivě.

"Eh, jak dlouho sis tenhle proslov nacvičoval?" řekla Dakee bez zájmu.

"Ale notak, to je fakt tak špatný to, že se začínám o někoho starat?" protáhl Mick tvář.

"Je to milý, ale... dokážu se o sebe postarat sama, díky," otočila se Dakee. Nemůže přece před ním odejít k paneláku, nemá přece zájem o to, aby je do budoucna otravoval na jejich místě. Musela tak rychle a nenápadně vymyslet způsob, jak se ho zbavit. To ale nevypadalo tak snadně.

"Ale přeci jen bych tě měl pro klid v duši doprovodit," usmíval se Mick příjemně.

"Ehh... jsem hnedka doma a... Nevím, proč zrovna ty a ne někdo jiný... eh?" zvedla na něj obočí.

"Víš, není tu moc lidí, co by bylo schopný bránit holku, jako jsi ty, a tak se toho hrdě ujímám," zazářily mu zuby a Dakee se jen beznadějně rozhlédla okolo sebe. Na paneláku spatřila problesknout duhovou kštici a poskočilo jí srdce, možná má šanci...

"Hele vážně, to je dobrý, já dojdu domů sama..." pokusila se z toho nejdřív vykrucovat, i když to vypadalo, že je Mick neoblomný.

Taky že byl.

"Ale noták, doprovodím tě! Stejně nemám co dělat," odpověděl.

"Nechci, abys šel až k našemu baráku..." sykla Dakee.

"Nechtít můžeš," pokrčil rameny.

"Argh... fajn, napíšu mámě, že se zdržím," zavrčela Dakee a vytáhla mobil, klikajíc na esemesky. Ale místo vybrání kontaktu s přezdívkou "Mamka" klikla na SMS konverzaci s osobou jménem "Vilan".

"Nemuzu prijit, Asher prudi. Vidim vas odsud. plz pomoc", nacvakala rychle do mobilu a odeslala zprávu dřív, než by se teoreticky stihl Mick podívat. Pak jen dělala, že stále píše matce, mezitím několikrát zvedla oči ke střeše paneláku. V jeden okamžik tam spatřila Vilana, jak se rozhlíží, pak jen spatřil Dakee a otočil se, patrně vyběhávajíc z budovy. Možná by se hodilo...

"Hotovo," schovala Dakee mobil pomalu do kapsy.

"Takže už tě netíží čas, že?" přiblížil se k ní Mick. Vilane... rychle, prosím...

"No..."

"Vidíš, a tos tu nechtěla být se mnou," položil jí ruku okolo ramen.

"Ne, a ani nechci. Micku nech toho-" zasyčela Dakee, ale Mick ji přerušil.

"Čeho? Nedělám nic špatného, nebo snad ano?"

"O co se tu sakra snažíš?"

"Získat si vaše srdce, fräulein," odpověděl s úsměvem.

"A to tě nenapadne se třeba zeptat, jestli náhodou už někoho nemám?!"

"No to víš, že napadne," zahleděl se Mick na své nehty. "Ale nějak mi to je jedno, víš?"

"To by teda nemělo," ozval se za Mickem mužský hlas patřící ne-zas-až-tak mužsky vypadajícímu chlapci.

***

"Hej, Sithe! A o co že jde?" ozval se vedle bílovlasého chlapce, hledícího z vysokého panelového domu mezi ulice, hlas patřící růžovovlasé dívce.

"Um... Hey, Arr, pojď sem taky," zamyslel se Sithik a pak zahalekal na černovlásku, která se jen rozhlížela okolo.

"Hm-hmm?" zvedla obočí, když k nim došla.

"Fajn, takže mi psal můj starší bratranec, jestli bych na prázky nechtěl na tejden jet k němu do Kalifornie - má docela slušnej barák a k moři to od něj není daleko, a tak jsem jen tak prohodil, jestli bych jakože nemohl pár lidí vzít s sebou a když jsem mu pak dovyprávěl, jak vás znám a že jste mě na nový škole suprově přijali... neměl problém! Takže tak na ten tejden, jestli byste mohli do Kalifornie..." usmíval se jako cvok, ale byl nadšený z toho, že by to možná i vyšlo.

"Já... bych asi mohla," ozvala se Arryin, "Ryi možná taky, u Dakee uvidíme a Vilan má teď známky v pohodě, tak by to neměl být problém... co?"

Ryiah zatím jen lapala po dechu. "Děláš si srandu, děláš si srandu, nás pět v Kalifornii na celej tejden? Bože!! To by bylo dokonalý! Ale... Hej, bacha, mohli bychom zbourat jeho barák, fakt si nás chce vzít na triko?"

"Hele, to bude v pohodě, svážeme vás a hodíme do sklepa a bude postaráno," zasmál se Sithik.

Part 10

"O co tady jde?" pohlédl Vilan na Dakee a pak na Micka.

"Eehh, jáá... To je tvoje holka?"

"Co mezi nás vůbec lezeš?" mračil se Vilan.

"Jáá... ti ji tu jen chránil... před úchylákama, znáš to," pokoušel se o výmluvu Mick.

"Ty jsi tu ten úchylák, Micku," špitla Dakee.

"A-ale..." zakoktal se Mick, pak si odkašlal a narovnal se. "A o co se jakože snažíš? Prostě si sem přikráčíš a bum, poserte se všichni okolo? Hele jako klidni to, Iane."

"Nemám náladu tě tady sakra poslouchat, nemotej se okolo mý holky, nebo špatně skončíš, je ti to jasný?" zasyčel Vilan a chytil Micka pod krkem.

"Jak špatně?" provokoval Mick, i když takhle riskoval

"Iane, prosímtě, nechme toho..." zamračila se Dakee a vrhla po Mickovi nenávistný pohled, pak donutila Vilana, aby ho pustil. "Nebudeme si jím otravovat den."

"Asi máš pravdu," odsouhlasil Vilan; mohli by být už pryč. "Ty se drž dostatečně daleko, jasný?" ukázal naposledy na Micka, pak se on a jeho přítelkyně otočili a vydali se někam dál.

***

"Dáš mi ochutnat?" pohlédla Ryiah na Sithika, který v ruce držel malinovou zmrzlinu.

"Tak jako klidně, pokud mi dáš ochutnat ty," zasmál se Sithik a nabídl růžovovlásce svou zmrzlinu. "Taky, Arry?" otočil se na dívku v černém oblečení a vybídl ji k ochutnání.

"Ne, to je dobrý, mám svou," pozvedla Arryin svou milovanou čokoládovou.

"Tak jasně," kývl Sithik a ochutnal Ryiahinu vanilkovou. Jenže tu nenapadlo nic jiného, než... Pozvednout kornout trochu výš, a dalo se tak předpokládat, že se Sithikovi rozplácne zmrzlina na obličej. A skutečně, Sithik měl nejen celá ústa, ale i nos a částečně tváře od vanilkové zmrzliny.

"Hej! Si děláš... Tohle bylo zlý!" zasmál se Sithik a žďuchl do kamarádky. "Mám ti udělat to samý?!"

"To by sis mohl zkusit!" zasmála se Ryiah, ale její smích ji přešel s okamžikem, kdy Sithik pozvedl svou paži a rozplácl jí zmrzlinu přímo mezi vlasy.

"Tady aby se člověk fakt bál," dodala pobaveně Arryin.

"DĚLÁŠ-SI-SRANDU?!" vyjekla Ryiah, když už cítila ledovou zmrzlinu, jak v kapičkách stéká po její pokožce hlavy.

***

"Tak... teď co?" špitla Dakee.

"No, tamti už na paneláku nebudou, takže to vezmu takhle: Sithik pojede na prázky za bratrancem do Kalifornie a rád by nás všechny vzal s sebou. Fajn, ne?"

"Omg..." vzhlédla Dakee ke svému vysokému příteli. "To je parádní! Hej hej hej, super nápad je to!" zajásala.

"Taky si myslím! Pokud teda nepobouráme barák, že ano... rodiče by ti to mohli dovolit, ne?" zamyslel se.

"Můžeme se jít zeptat, jestli chceš..." pokrčila Dakee rameny.

"Hele asi jo, bylo by to docela fajn," kývl. "Takže k tobě domů?"

"Jasná věc," usmála se. "Mimochodem, nějakou fajn hru neznáš? Docela se nudím, když jsem takhle sama doma..."

"Můžem se cestou stavit do obchodů, snad něco mít budou," nabídl Vilan.

"Fajn, to by šlo, snad na to budu mít peníze," zasmála se Dakee, ale v duchu si tiše zaklela, že plýtvala kapesné na školní automat na svačiny.

"Takže... Asi to vezmeme támhletudy," ukázal Vilan na cestu, která vedla k obchodu s videohrami.

Když tam došli, Dakee se nadšeně prošla mezi regály a dívala se na hromady a hromady rozličných her - bohužel pro ni bylo vše na Playstation nebo Xbox, a jelikož měla ona zatím jen N64 a několik menších konzolí do ruky, jako je Nintendo DS, Game Boy Advance a nově i 3DSko, došla k závěru, že přeci jen bude muset si pro ni nejzajímavější hry pro ni koupit přes internet. Když prošla celý obchod, vrátila se k Vilanovi.

"Nic tu nemaj... Promiň, že jsem tě sem táhla," protáhla obličej.

"To je v pohodě," usmál se Vilan. "Víš ty co? Můžeme jít ke mně a zkusit něco stáhnout, ne?"

"Myslíš?" zapochybovala Dakee.

"Nejen to! Nenech se překecávat, notak, vždyť nám to neublíží! Pojď!" chytil ji nadšeně Vilan za ruku a vyběhl s ní z obchodu, ona jej následovala. Přeci jenom, alespoň bude zábava.

"Ale... Počkej," zastavila se dívka.

"Co?"

"Eurgh, ty... nebudeš mít konzoli, huh?" zvedla obočí.

"Stáhneme emulátor, to je toho," zazubil se Vilan. "No, a... Co by sis chtěla zahrát?"

"Um... Třeba... Super smash b- ne, Maria! Anebo... Co takhle Legend of Zelda?" zvedla Dakee oči ke tváři svého přítele.

Part 11

Vilan seděl za počítačem, vedle něj se o jeho tělo opírala modrovlasá dívenka s fialovými dioptrickými brýlemi na nose. Sdíleli jednu židli, jelikož si Vilan ještě nenašel druhou pro případné hosty.

"Takže..." otevřela ústa Dakee a zírala na obrazovku. "Fakt jen stáhneš emulátor a ROMku? Nevěděla jsem, že je to tak moc snadný, tohle bych mohla zkusit častějc," usmála se Dakee.

"Noobe," zareagoval na ni Vilan a uchechtl se. "Nechápu, jak jsi za to mohla platit."

"Nedělalo mi to problém, navíc je fajn mít sbírku her v poličce a ne v kompu, uznej," usmála se ona.

"Když myslíš... Hej, chceš si stáhnout originál?" ohlédl se po ní Vilan.

"Eugh, tak jasný, ne?" Dakee jeho otázka zmátla, ale snažila se toho dát na sobě najevo co nejméně.

"No tak jestli bys nechtěla hack verzi, je zábavnější to hrát, když to někdo neautorizovanej upraví. Podle mýho to fakt stojí za to."

"Tak... fajn, zkusit to můžem..." usmála se. "Takže... Nějakej LoZ hack?"

"Zkusíme najít hack na Majora's Mask-" začal Vilan, ale přerušen Dakee nebyl schopný větu dokončit.

"Wow, pán se v LoZ nějak vyzná! Nečekala bych, že víš, co to znamená."

"Pff, za co mě máš?" odfrkl si Vilan a vrátil pozornost zpět k počítači. "Jináč se stahuje už N64 emulátor, jdu hledat hack."

Ale ať hledal, jak chtěl, nedařilo se mu sehnat hack v takové zajímavé podobě, v jaké jej hledal. Vše se zdálo moc... Obyčejné.

Prohledal už nejmíň dvacet stránek a prostě nic. Nikde nic zajímavého. Avšak Vilan nehodlal toho jen tak nechat, a tak otevřel fóra.

"Hello, people. Does anyone know about a good LoZ: MM hack? Thank you."

"Napsal jsem do fór, jestli někdo o něčem neví," otočil se na Dakee. "Bude trvat, než odepíšou, takže... nějaká další zajímavá hra?"

"Ukaž..." podívala se Dakee na obrazovku. "Jo, jo, jasně, tak fajn," kývla. "Snad se dočkáme odpovědi. Co teď? Nestáhneme normální verzi?"

"Bral bych spíš Super Smash Bros, co?" zvedl Vilan obočí a bez čekání na odpověď začal vyhledávat romku SSB.

"Hej! Ani jsem nic neřekla! Jsi hroznej, fakt," žďuchla do něj a pak se o jeho paži opřela, hypnotizujíc obrazovku, zatímco on stahoval hru.

Během několika minut byla hra stažena a Dakee si sedla za počítač, pokládajíc ruce na klávesnici. Emulátor fungoval na jedničku a hra samotná nevykazovala žádné známky nefunkčnosti.

"Tak si hraj," usmál se Vilan na svou spokojenou kamarádku, zvedl se a přešel k zrcadlu, kde si začal prohrabovat vlasy.

Chvíli se jen ozývalo, jak Dakee svou postavičkou ve hře mlátí ostatní, pak Vilan, stojíc u zrcadla, znovu promluvil.

"Hej!"

"Hm?" zabručela Dakee, ani nezvedla oči od obrazovky.

"Hej, pojď sem!"

"Čekej, dohraju tohle," zírala Dakee do monitoru a ze všech sil se snažila neprohrát.

"Hej, Šmoulinko, fakt," pokračoval otravně Vilan.

"Fajn," bouchla Dakee pěstí do stolu, když její HP kleslo na nulu, a přešla k zrcadlu za Vilanem. "Kolikrát ti mám říkat, že Šmoulinka je bloncka?" žďuchla do něj.

"To je jedno... Ta modrá tam je," pokrčil Vilan rameny.

"Kolikrát ti mám říkat, že mý vlasy jsou mintový?"

"Áále prosímtě, detailisto," protočil Vilan panenky. "Sleduj, ta červená na mých vlasech růžoví!"

"Wow, to je toho... To mě fakt taháš od hry jen kvůli tomuhle?" usmála se Dee.

"Problém?" prohrábl si Vilan vlasy ještě jednou a zahleděl se na červenou část. "Kámo hele fakt to tam růžoví... Jsem jednorožec!"

"Fajn, takže egoistickej namyšlenej jednorožec, co nedopřeje game addictovi chvíli klidu, ok," pokrčila Dakee rameny a otočila se, míříc k počítači, když ji náhle chytl mnohem vyšší kluk něžně zezadu, dodávajíc za její slova ještě svá. "...a jeho malá Šmoulinka."

***

"To umeješ," pohlédl Sithik na Ryiahiné vlasy. "Teda možná. Doufej v to."

"Ale tak tyvoleee...Tobě už fakt hrabe, co? Jakože... Okay no," smála se stále Ryiah oné příhodě, která se před chvílí stala.

(S holkama jsme trochu začaly Draw the squad challenge (děkuju moc Cori_the_Untrying z wattpadu, že mě na tyhle challenge jedna její kniha navedla XD)

A musím říct, je to hrozná prdel, hlavně přiřazovat jednotlivý charaktery do situací :'D

Čekejte toho mnohem, mnohem víc, vsadím se, že zejtra si tím budeme zas plnit papíry XD)

"Je to jenom zmrzlina, to se umeje," smál se Sithik, stojíc u volně dostupného pramene vody v parku a vymýval Ryiah z vlasů zbytky bílé zmrzliny. "Btw, u kořínků ti už je vidět hnědá, alespoň trochu," dodal.

"Hodně?"

"Milimetr? Dva?" odhadoval Sithik od pohledu.

"Tak to je cajk," pokrčila Ryiah rameny a rozhodla se, že tohle by už mohlo stačit a že si víc hlavu máčet nenechá, a tak prostě vstala a přešla k Arryin, která se jen potichu smála.

"Fakt vtipný omg," šťouchla do ní a zasmála se. "Hele ale já jdu domů, chci si umejt vlasy díky tady panu geniálnímu, ok?"

"Si to užij," zasmál se Sithik s rukama založenýma.

"Měj se," mávla usměvavě Arryin.

"Yay, a co my dva tady," zasmál se Sithik. "Kdy ti jede bus? Za půl hoďky, nebo tak nějak, ne?"

"Jo, přibližně," kývla.

"Fajn hele... Nějak nemám moc co dělat, tak alespoň na zastávku tě doprovod, 'kay?" zvedl obočí.

"Klidně, alespoň někdo," zasmála se Arryin. "Mimo to, docela mě fakt zaujala ta možnost tý Kalifornie. Pokud by to vyšlo, bylo by to super, protože teď si vem... Volno u moře. Na něco takovýho se hrozně těším!" Na Arryin bylo vidět, jak září, což se v jejích očích nevidělo často. Sithik na ni jen pohlédl a došlo mu, že tahle jeho kamarádka si zaslouží, aby byl tenhle její sen vyplněn.

"Tak doufám, že už máš připravený nějaký pořádně kybergothický plavky," zasmál se Sithik, jako kdyby tenhle "výlet" už bral za samozřejmý. A Arryin doslova zářila štěstím.

Part 12

"Mamko?" otevřela kybergothička dveře domu.

"Ano?" dostalo se jí odpovědi.

Dívka vkročila do dveří a zavřela za sebou dveře. "Ehh... Měla bych takovej dotaz... Kamarádi navrhli strávit prázdniny po Vánocích u Si-Silasovýho bratrance v Kalifornii, v domku u pláže. Moc bych tam chtěla jet s nima... Můžu, že jo?"

"Chceš říct... Na tak dlouho jet někam do háje? Tak... To ani náhodou, nepřipouští se."

"Ale mami... Bude tam Rachel, vždyť s tou se znám jak dlouho... Silas, Ian a Dee, vždyť to jsou mí nejlepší kamarádi na škole... Vždyť se podívej, kolik mi je, taky se chci bavit s kámošema a ne jenom tvrdnout doma..."

"Promyslím to, dobře?"

"Chceš říct, že bych kdyžtak mohla...?" řekla Arryin s nadějí v očích.

"To jsem neřekla. Ale... Máš pravdu, nechci tě tu jenom držet, jenže mi to přijde daleko, chápeš... Co tě to bude stát?"

"Silas prý platí odvoz," kývla dívka.

"A nemá někdo z vás bratrance někde... Blíž? Chápej, bojím se tě posílat na tak dlouho naprosto neznámo kam."

"Já... Ti rozumím, mami. Kdybych mohla jet, tak ti budu každý večer volat, neboj..."

"Jak jsem řekla, promyslíme to. Ale počítej s tím, że to nakonec možná i zavrhnu.

"Dobře," odkývala černovláska.

***

Vilan se posadil za svítící obrazovku počítače, zapnul N64 emulátor a otevřel soubor Legend of Zelda: Majora's Mask. V domě byl sám, tudíž měl šanci si to náramně užít.

Když se soubor načetl, začal Vilan přecházet z aktuálního světa do tajemného království Hyrule s blonďatým skřítkem v zeleném oblečení v hlavní roli. A jelikož měl spoustu času, stihl se už dostat za Clock Town... Kde se mu hra náhle sekla a vypnul se počítač. Vilan zavrčel a náhle si uvědomil, jak hlasitě mu za tu dobu počítač hučel, a tak si na bednu sáhl a vyděšeně zjistil, že je úplně horká.

"Tak ty voleeee..." ulevil si, zvedl se a vytáhl si sušenku, do které se s chutí zakousl. Přitom počkal, až mu počítač vychladne, a potom jej znovu zapnul. Škoda, že na netbooku hrát hry nemůže...

Když počítač znovu naběhl, otevřel ještě jednou Majora's Mask soubor a zjistil, že se mu ani trochu z progressu neuložilo, a tak se rozhodl to hrát odznova.

Bohužel se počítač zase přehřál, a s tím už neměl chlapec trpělivost a zvednul se od počítače, vyšel na balkon a tam se zhluboka nadechl, pak se vrátil zpátky do pokoje a znovu zapnul počítač.

"Ne... Ehehehe, ne, znova to neudělám," zakroutil hlavou a místo Majora's Mask otevřel Ocarina of Time. Hra byla zase něco jiného, a přitom šlo stále o to stejné. Za bezmála dvě hodiny příjemného hraní se mu povedlo vyjít z Kokiri forestu ven, na širé volné pláně, kde se rozhodl zamířit k hradbám hradu. Cestou po planině musel čelit několika různým druhům bytostí, což mu však nedělalo problém, avšak se vždy zalekl, když se mu jedna z nich objevila za zády. A nadávkami v onom prázdném bytě fakt nešetřil.

Čeho se však vždycky lekl ještě více a intenzivněji, bylo cosi, co připomínalo Linka na podstavci, s děsivým, prázdným úsměvem na tváři.

***

Ryiah vešla - spíše vpálila do svého pokoje - kopla do dveří, které se rozlétly, pak s hlavou vztyčenou vešla do místnosti se dvěmi postelemi. Na jedné z nich doposud odpočívala kočka, která byla rachotem probuzena a jistojistě i znepokojena, na druhou se položila sama Ryiah hned poté, co si hodila tašku vedle psacího stolu.

"Takže fajn," vydechla, její slova byla následovaná tichým mňouknutím.

"Fajn, tak poslouchej. O prázkách jedeme k Silasovýmu bratranci, pokud vím, tak se jmenuje Nate. Ten má v Kalifornii epickou vilu u pláže. Do tý doby žádnej hacking do školní sítě kompů není povolen. Pro bezpečnost. Chápeš, ne? No a tam, tam si úžasně užijem. Naše IP adresy tam nikdo nezná, vlastně nikdo tam o nás neví vůbec nic, možná jenom o Sithikovi. Ale... Noták, nekoukej se tak na mě, já se vrátim, slibuju!" obejmula kočičku. "Kdyžtak se tu o tebe postará Frank, jo?" dala kočce pusu na čelo.

Part 13

"Jsi v pohodě?" vešel do Ryiahiného pokoje její mladší bratr Frank.

"Eeh, jo, jo, jen máme s kámošema naplánovaný, že asi pojedeme na prázky do Kaifornie... Po Vánocích. A tak se chci doma zeptat. Mimo jiné, co máš pro mě k Vánocům? O- OH SAKRA JÁ JEŠTĚ NEMÁM NIC PRO... Pro... Avery, Silase, Iana, Dee ani Marion, SAKRA, SAKRA," začala Ryiah trošku jančit a překvapilo ji, že zrovna její o rok mladší bráška ji uklidňoval.

"Ségraaa, notak, calm down! Ještě máš... Duh... Pět dní! To stihneš, neboj. Mimo jiné, jo, už pro tebe něco mám a myslím, že by se ti to mohlo líbit, tak se nech překvapit." S těmito slovy odešel z pokoje a Ryiah se usmála. On ten její brácha taky občas umí bejt fajn, i přesto, že se až nevýslovně moc kočkují navzájem.

Tak si Ryiah lehla na ustlanou postel a z psacího stolu sebrala diář, který otevřela a začala uvažovat, co komu koupí.

"Kdybych na to bývala myslela dřív," zaklela dívka. "Mohla jsem objednat něco z netu... Ae fajn, ono to půjde i takhle. Tržiště tady ve městě nebývají nic špatného a určitě tam něco najdu. Um... Mám pocit, že Vilanovi by se mohlo líbit něco... Um... Koupím mu další barvu na vlasy, no a co. Dakee bude ráda za cokoliv z jejích fandomů, takže Pokémoni, anime, Legend of Zelda, Mario... Fajn, v tomhle problém nebude. Pak Arryin. Uhh, tak to je docela jasný, něco koženýho na krk nebo ruku, nejlíp s lebkama a ostnama... Sithikovi by se mohlo líbit... No... Ou. Kašlu na to a koupím mu barbie korunku, jeho reakci na tohle musím vidět. A Marion... Ta bude spokojená s čímkoliv z Marvelu. Fajn, tohle bychom měli, co myslíš?" otočila se na svou kočku. "Zítra se tam zajedu podívat a přitom ještě prošmejdím pár hračkářství. Anebo... Víš ty co, zajedu tam teď," zvedla se a držíc zápisky o dárcích se oblékla a vzala si peníze, připravena jít ven.

***

Sithika zrovna shodou okolností taky napadlo jít koupit pár vánočních dárků pro přátele. Jelikož celá jeho rodina bydlela v Kalifornii, vypadalo to, že Vánoce bude slavit sám v apartmánu a s rodinou si je užije až u bratrance. A jak tak kráčel ulicemi, spatřil povědomou osobu, která díky svým růžovým vlasům nemohla být nikým jiným, než Rachel Fishanson.

"Čau," dloubl do ní loktem, když k ní došel.

"Ježiš nazdar!" usmála se dívka. "Taky vánoční mánie?"

"No to víš, skoro jsem neměl nic nakoupenýho. Kam míříš?"

"No, asi támhle do hračkářství, kam ty?"

Sithik na ni pohlédl ve stylu: Ryiah v hračkářství? Vánoce NCh budou zajímavý... "Nom, sám nevím, ale klidně jdu s tebou, neva?"

"Ok, beru, alespoň si s někým tam pokecám," zasmála se Ryiah a oba dva se rozešli stejným směrem. Chvíli kráčeli mlčky, pak ze sebe začal Sithik cosi koktat.

"Ok, my budeme slavit 23.?"

"Myslíš my jako... Next Chairs?" pokusila se Ryiah ujistit.

"Jo, jo, přesně tak."

"Hele asi jo, podle mýho názoru to tak bude fajn, dvacátýho čtrvtýho pak budem všichni s rodinama... Znáš to," zasmála se.

"Jo, jo... Skoro všichni," pokrčil Sithik rameny.

"Ah..." zasekla se Ryiah. "Promiň, zapomněla jsem, že bydíte v Kalifornii. Hele a to jako... Fakt budeš trávit Štědrý den a Boží hod... Sám? V apartmánu?"

"Vypadá to tak. Ale... To je jedno, svoje Vánoce si udělám v Kalifornii," usmál se, že se až zdálo, že mu to fakt nevadí. Ryiah tak chvíli jen mlčela vedle něj, když ji něco napadlo.

"Zeptám se, jestli bys nemohl strávit Vánoce u nás! Rodiče jsou rádi za každou návštěvu a tebe mají rádi taky!"

"Počkej a to myslíš vážně?" pohlédl na ni Sithik a na jeho tváři se vystřídaly emoce jako třeba zmatenost, nedůvěra a následné nadšení.

"Naprosto! Teda... pokud by se ti nepovedlo s Frankem něco podpálit a JÁ VIM, ŽE BYSTE TOHO BYLI SCHOPNÍ!" zvýšila Ryiah hlas a začala se smát.

"Jo, minule to bylo docela vtipný," zavzpomínal chlapec. "Ale slibuju, že se budu krotit. Fakt!"

"Ok, ok. Fajn, a co kupuješ ostatním? Mám tu menší seznam věcí, který ještě nemám koupený a chtěla bych je sehnat, takže asi projdu třetinu města... co ty?" změnila Ryiah téma a doufala, že z něj nakonec dostane, co pro ni má.

"Jdu na poštu, přišly mi dárky objednaný z netu... a ještě nemám nic pro Vilana a chci mu jen tak z prdele koupit podprsenku, nemohla bys tam jít se mnou? Jakože... ať to nevypadá tak moc blbě..." poprosil Sithik a Ryiah se rozesmála.

"Ale jo, ok, jasný, beru!"

***

Černovlasá dívka v tmavém kabátě a stejněbarevnou čepicí na hlavě právě vystoupila z autobusu před hračkářstvím, do kterého vešla. Ještě netušila, co komu koupí, čekala, že ji něco prostě praští do očí.

Při stoupání po schodech uvažovala, co jí přátelé k Vánocům věnují. Docela ji zaráželo, že se jí vlastně nikdo neptal, co by chtěla. I když by ani nevěděla, jak odpovědět, bylo by to... milé. Nevadí, snad koupí alespoň něco. Ale co když... si nevzpomněli..? Ne, odsekla Arryin sama sobě. Nehodlala takhle přemýšlet. S úsměvem pozdravila prodavačku, když vešla dovnitř, a zamířila do útrob hračkářství.

První věcí, která ji nadchla, byla čepice Santa Clause i s plnovousem.

"To musím koupit Sithikovi," zasmála se. Nakonec doopravdy jednu tu čepici vzala a pokračovala v procházení hračkářství. Následně její pozornost zaujali plyšáci a obzvlášť u těch s obrovskýma třpytivýma očima se zastavila. A mezi nimi tam seděl plyšáček ve tvaru malého černého netopýra s růžovým vnitřkem křídel a zelenýma očima, Arryin tak nemohla odolat.

"Tenhle půjde pro Ryiah, bude ho milovat," zasmála se.

Pak prošla kolem takového toho klučičího koutku s pistolemi, pouty nebo plastovými "granáty". Právě jedna taková neuměle vypadající pouta ji zaujala nejdřív, ale když už je vzala a vyšla zpátky na hlavní chodbu hračkářství, spatřila obrovský prdící pytlík. Když porovnala cenu pout a cenu pytlíku, došla k závěru, že obojí nekoupí a že pytlík je i levnější.

"Už vidím, jak ho začne aktivně používat hned potom, co ho rozbalí," uchechtla se pro sebe. "A zajímá mě, za jak dlouho mu praskne."

Problém byl sehnat něco pro Dakee. Našla obřího Pikachu plyšáka, ale... Byl extra drahý a menší neměli. Po asi hodině dalšího hledání prostě koupila to, co vybrala, a rozhodla se jít hledat dál. Vyšla z hračkářství a zamířila k jednomu obchůdku vedeným vietnamci, vždycky se tam našly levné a docela i zajímavé věci.

Vešla do obchodu, kde najednou spatřila Ryiah a vedle ní Sithika, jak si povídají a asi probírají dárky. Okamžitě je přišla pozdravit.

"Čáu! Co ty tady?!" pozdravil ji o něco vyšší bílovlasý chlapec, zatímco Ryiah ji rovnou přátelsky objala.

"Sháním nějakej dárek pro Dakee a fakt mě nic nenapadá," pokrčila černovláska rameny.

"Hej, zkus... támhle u pokladny maj pár kawaii taštiček, jsou malinký, ale hrozně cute, takže myslím, že by se jí mohla líbit... Já už pro ni něco mám, takže jsem to nechtěla kupovat, víš ty co," usmála se Ryiah a Arryin ji vděčně poslechla a vydala se směrem, který Ryiah ukazovala. Pak se jenom ozvalo obchodem Arryinino "Ííííííí!" a v zápětí zalapání po dechu spolu se slovy "OMG to je cute!!"

***

Co zatím dělala Dakee?

Ona i Vilan už měli nakoupeno, takže jen chillovali každý u sebe doma a spojením jim byl Skype. A jelikož vlastně ani neměli co dělat a jen vstřebávali vánoční náladu, Vilan ještě se sobími parůžky na hlavě a červenou koulí na nose, Dakee na druhé straně požírala cukroví. A oba působili docela... znuděně.

"Co teď?" řekla po chvíli mlčení Dakee, pozorujíc, jak její přítel jen čučí do počítače.

"Nevim... Něco jdi kreslit, rád tě u toho sleduju," odpověděl se zvláštním tónem v hlase. No... Nebylo to nic neobyčejného, ale když se to týkalo jeho, tak hlas bez špetky sakrasmu zvláštní byl.

"Ne... To se mi nějak nechce. Wait, asi se podívám na pár stránek... Na FB se nic neděje, sadly. Co na dA? Um... taky nic moc. Hej, není někdo na našem chatu?" mluvila nahlas a přitom otevřela chatroom "Next Chairs".

V chatu je jeden chatující: funnymouth.

"Vilane..." nakousla Dakee a přihlásila se do chatu.

"Um, copak, zlatíčko?" zvedl obočí a pohlédl na ni.

"V chatu někdo je. Někdo cizí. Come on, otevři si to tam taky," vybídla ho dívka.

"Ok," pokrčil rameny a otevřel chat, kam se přihlásil ve stejnou dobu, jako Dakee.

A hned, co se oba přihlásili, opustil Funnymouth chat.

Part 14 - Christmas edition

Černovlasá dívka stála na zastávce, na sobě měla těžký, teplý, černý kabát a na zádech batoh, napěchovaný dárky pro své nejlepší přátele. Ještě jednou zkontrolovala mobil, na kterém stál čas "14:59". A pak jen, vyčkávajíc na smluveném místě, vyhlížela své kamarády.

Náhle zahlédla dívku, kterou znala déle, než kohokoliv jiného, dívku, která za celý čas, co ji Arryin znala, prošla spousta změnami. Avšak jen vnějšími, uvnitř to byla stále stejná dobrá duše, která umí vždy podržet, když je to potřeba.

"Rachel!" zakřičela její jméno a rozeběhla se k ní s rozevřenýma rukama, připravenýma k objetí. Byla poslední, která se naučila oslovovat své přátele křestním jménem a ne přezdívkou, ale teď už na to byla poměrně zvyklá.

"OMG AVERY!" vykřikla Ryiah a rozeběhla se ke své dlouholeté kamarádce, a když k sobě dopelášily, padly si do objetí.

"Nikdo jiný tu ještě není?" zeptala se Ryiah poté.

"Ne, alespoň jsem tu nikoho neviděla. Už jsem měla strach, že jdu pozdě nebo tak nějak... ale co," zasmála se Arryin. "Mimo jiné, hádej, hádeeej! Mám dovolenej výlet do Kalifornie! Není to úžasný?!"

Ryiah málem nedokázala potlačit vyjeknutí. "Oh můj bože to je úžasný!!"

"No že jo!" zareagovala Arryin stejně nadšeně.

"Takže Avery jede taky?" ozval se vedle nich znenadání známý hlas patřící onomu milému, bílovlasému chlapci.

"Silasi!!" vyjekla Ryiah, která jen ztěží držela své emoce na uzdě. "Ano, ano!! Taky se na to tak hrozně těšíš?!"

"Ani nevíš, jak moc," zasmál se Sithik. "Neviděli jste náhodou ty zbylý dva?"

Všichni se rozhlédli, bohužel však nespatřili ani napůl Hatsune Miku, ani duhovou čupřinu.

"Kde mohou být?" špitla Arryin.

"Na cestě. Zas až takový zpoždění nemají, klid," posadil se Sithik na zastávce na lavičku.

"To tu na ně máme čekat v týhle zimě?" zanadávala tiše Ryiah, ale i přes to, že byl její hlas tlumen šálou, ji přátelé slyšeli.

"Tobě je zima?" zvedl Sithik obočí.

"Em... Jakože ne tolik, ale pravda je, že jsem si nevzala něco extra teplýho na sebe," pousmála se Ryiah.

"Si sedni k Silasovi, on tě spolehlivě zahřeje," zasmála se Arryin a Sithik po ní hodil pohledem ve stylu "To jako vážně?"

"Pravda, na to je teplej dost," rozesmála se Ryiah a pak hodila po Sithikovi omluvný pohled, jakože si dělá jen srandu. Sithik jen zakroutil hlavou a pohlédl jinam. "Že to říkáš zrovna ty~"

Ryiah už otevřela pusu, chystajíc se reagovat na to, co řekl, ale pak se jen zastavila v půli slova. To mělo dva důvody. První byl ten, že jí došlo, že nemá co říkat, že jí Sithik jen vrátil to, co ona začala, a druhý fakt, že spatřila dvojici lidí - jedním z nich byla dívka s modrými vlasy, u toho druhého si člověk na první pohled nemohl být jistý, zda se jedná o dívku, nebo o chlapce, jelikož duhové vlasy té osoby dělaly z člověka více děvče, než chlapce. V celém městě však byla jen jediná osoba s takhle pestrými barvami ve vlasech a nebyl to nikdo jiný, než Ian Vaynard.

"No?" pobídnul ji Sithik k pokračování ve větě.

"Tady jsou ti zmrdi!" zakřičela však Ryiah, která už nebrala ohled na to, co Sithikovi chtěla říct. Zbývající dvojice konečně pomalu došla k ostatním a tudíž už jim nikdo nechyběl.

"Tak, můžeme jít," zavelel Sithik s úsměvem. "Em, Vilane... můj apartmán je támhletím směrem."

***

Hned poté, co Sithik odemknul dveře svého apartmánu, vpadla do bytu jeho smečka kamarádů a shodila ze sebe batohy, tašky a bundy. Na chodbě spatřili menší krabice s potisky a došla jim jedna věc. Ryiah se na chlapce udiveně podívala. "Tys nepostavil stromeček?"

"Čekám na vás," pokrčil rameny Sithik.

"Eehh... fajn, sundám si bundu a jdem na to," zavelela nadšeně Dakee, svlékla si kabát a okamžitě začala krabici táhnout do jeho pokoje a vytahávala z ní stromeček.

"To to dopadne," praštil se Sithik rukou do čela, avšak šel za svými přáteli a nesl v ruce poslední krabici ozdob na strom. Když už přišel do své přiměřeně rozhlehlé ložnice, stromek už zpola stál ve stojanu a Vilan rozmotával svítící řetězy, s jeho šikovností se do toho i několikrát zašmodrchal.

"Ow, co říkám," pokrčil bělovlasý chlapec rameny a položil zatím nepotřebnou krabici na koberec. Poté dvěma rychlými kroky přeskočil k Ryiah a Dakee, kterým právě padal strom z rukou, a přidržel ho. Během chvilky byl koberec zasypaný zeleným jehličím z umělého vánočního stromku. Arryin jen stála opodál a držela dvě velké koule na stromek, na hlavě měla přiraženou zelenou čepici elfů, kteří Santovi pomáhají.

Až díky tomu si Sithik všiml, že má na sobě Vilan červený svetr a hnědé džíny - a na svetru má dva pásky rolniček. Právě pochopil, proč Dakee a jemu tak trvalo, než přišli na zastávku - přesvědčit ho k tomu, aby si na sebe tohle vzal, chtělo trochu energie.

Dakee měla zelený komplet a z batohu jí čouhala další zelená čepice, Ryiah svetr se sobem a Arryin zelené oblečení podobné tomu Dakeeinému.

Chybí jim tu Santa, zamyslel se Sithik a pak si vzpomněl na sebe. V jeho nitru se ozvalo tiché "Neee", když si představil, jak ho budou přesvědčovat k tomu, aby si vzal santovské oblečení. A aby myšlenku zahnal, přešel zase k Vilanovi a rozmotal ho ze světelných řetězů, které měl duhovovlasý chlapec kompletně okolo sebe a kdyby za jeden konec řetězu někdo zatáhl tak, jak by neměl, sevřela by Vilana vánoční světýlka takovým způsobem, že by se z toho sám nedostal.

"Fajn, vy se nějak postarejte o stromeček a zkuste to tu nepodpálit, já zatím připravím něco k pití... dáte si všichni kakao?" zvedl Sithik hlavu. Ozvalo se mu téměř jednohlasné souhlasení a on se zvedl a zamířil do kuchyňky svého apartmánu. Netrvalo dlouho a vracel se s podnosem, na kterém nesl několik prázdných šálků a konvici plnou horkého nápoje.

"Konvice s kakaem?" pohlédla na něj Arryin.

"No co, tyhle Vánoce jsou prostě a jenom po našem, ok?" usmál se Sithik.

Ryiah se nad touhle myšlenkou zamyslela. "Když o tom tak mluvíš..." začala, "co takhle si udělat naše Vánoce v ryze evropským stylu?"

Zdálo se to jako dobrý nápad. Podle všech ano, jedině Dakee jakožto jediná osoba v místnosti s původem z Evropy k tomu měla co říct.

"Ryze úplně ne," zakroutila hlavou modrovlasá dívka. "V Evropě nemají Santa Clause, jeho soby, elfy... Ne. Tam nosí dárky Ježíšek, a většinou ho ani nijak nevyzobrazují. Zpívají se koledy oslavující narození Ježíše Krista a občas se ve městech objevují živé atrakce - Betlém s pannou Marií, malým Ježíškem a opatrovníkem Josefem. Ale... Můžeme si jako v Evropě dát dárky rovnou čtyřiadvacátého večer. Takhle to myslíš, ne?"

Všichni se jen překvapeně dívali na Dakee, udiveni jejími znalostmi o evropských zvycích, protože jim nedošlo, že narozdíl od nich ona v Evropě kdysi žila. Ryiah mlčky kývla hlavou, čímž se snažila naznačit, že přesně to myslela.

***

Stromeček už stál na místě, rozbité ozdoby byly se spadaným umělým jehličím už v odpadkovém koši a venku se poměrně sešeřilo. Místnost ozařovala jen blikající barevná světýlka z rozličných vánočních ozdob, jinak tam bylo lehké přítmí. Pětice lidí právě pod stromeček položila poslední dárek.

"Docela důstojnější Vánoce s přáteli, než jaké jsem kdy slavil, abych pravdu řekl," kývl Sithik, když jen seděl na posteli a rozhlížel se po pokoji. Ostatní jen mlčeli. Jen Ryiah si tiše pobrukovala pár vánočních písniček.

"Nom... jdeme rozbalovat?" usmála se Arryin.

Během pár sekund se tak skupinka lidí posadila okolo stromku a jen se na sebe usmívali a čekali, dokud se neposadí poslední z nich, a pak se jednoduše nenažraně vrhli pro dárky. Strkali do sebe a povalovali se na zem, dokud neměli všichni nasyslené dárky pro sebe hezky ve svých náručích.

"Rozbaluju první," prohlásil Vilan. A místo toho, aby jej skupinka ignorovala a hleděla si svých dárků, mu vyjímečně věnovala pozornost - každý chtěl vidět reakci na dárky pro tohoto duhovovlasého cvoka.

Vilan začal s rozbalováním nejtvrdšího dárku. Serval z něj balící papír a spatřil... barvu na vlasy. Červenou. Shodou okolností měl zrovna červené na své hlavě nejméně, a tak byl alespoň nějak vděčný. Rozhlédl se po přátelích a pokusil se z pohledů vyčíst, kdo mu tento dárek dal, ale ani v jedné tváři nerozpoznal emoci, která by mu napověděla.

Následně sáhl po větším dárku, než byly ty zbylé, které měl. Už z dálky by poznal, že jde o měkký dárek, ale když ho rozbalil a podíval se, co to je, málem úplně roztál. Spatřil plyšového pejska v šedobílých barvách... který mezi předními packami držel srdíčko. Chlapec se podíval na Dakee a z jejího nadšeného úsměvu vyčetl to, co už stejně předpokládal. Přešel k ní, poděkoval a políbil ji na čelo.

Poté sáhl po dalším dárku, ten se mu už od dotyku moc nezdál. A ten jeho první pocit byl docela správný, když to totiž rozbalil, spatřil prdící pytlík. Celá skupinka se rozesmála a Ryiah do toho ještě dodala nepatrnou poznámku "On tohleto ani nepotřebuje", což ale řekla hlasitěji, než čekala, a tak se již utichající vlna smíchu zase obnovila.

"Tak... horší to už bejt nemůže," pokrčil rameny Vilan a zasmál se, Sithik se na tohle jen ušklíbl a hlavou mu projela myšlenka "Myslíš, jo?", zatímco duhovlásek sahal po dárku od něj.

"Tak...co asi bude tohle," řekl tiše Vilan a pak ztuhnul. Když věc vyndal z balicího papíru, bleskurychle si přeměřil všechny zúčastněné. Pak jen zvedl onen další dárek a syknul.

"Kdo - z - vás?!"

Všichni vzhlédli na bílou podprsenku, kterou držel Vilan v ruce, a propukli v nekontrolovatelný smích, mezi kterým ještě stihl Sithik vykřiknout "PŘEKVAPENÍÍ!"

"...fajn, Sithe, teď rozbaluješ ty," dal Vilan bílovlasému chlapci přátelský pohlavek poté, co smích utichl.

"Tak dobře," usmál se chlapec a náhodně sáhl po jednom ze svých dárků, jedním pohybem roztrhl obal a... vytáhl čepici Santa Clause.

"Oh, takže vy ze mě dneska fakt Sandy Clawse uděláte, co?" usmál se a otázkou tak poukázal na Nightmare before Christmas, což byl mimo jiné film, který celý prosinec plánovali společně shlédnout. Pak si čepici nasadil a vytáhl další dárek. Docela pevná krabice.

Roztrhl papír a když spatřil krabici od své oblíbené značky mobilů, byla by se mu podlomila kolena, kdyby stál, ale v sedě se jen snažil popadnout dech. Rozhlédl se a Vilan na něj s upřímným úsměvem kývnul, Sithik však nebyl schopný slov, takže ani poděkovat nedokázal. Otevřel krabici a chtěl si na nový mobil sáhnout...

A vevnitř nenašel nic jiného, než obyčejné ponožky. Žádný mobil, žádné vybavení k němu... Prostě ponožky. Sithikův úsměv brzy opadl.

"No, co tomu říkáš?" popíchl ho Vilan.

"Jo... ponožky... ty jsem si vždycky přál!" dostal Sithik ze sebe, stále zpracovávajíc informaci, že se jeho nejlepšímu kamarádovi povedlo ho tak dobře napálit.

"Ještě tu máš další dárky," pobídla ho Arryin.

"Ahá, a cos mi přichystala ty za překvápko?" zamračil se na dívku a pak se zase rozesmál.

"Se podívej," pokrčila kybergothička rameny.

A tak Sithik sáhl po na délku nejdelším dárku, který měl. Ignorujíc Vilanovy poznámky o extra dlouhém dildu strhával balící papír a ohromeně pohlédl na výsledek.

"...to... To je baseballová pálka! OMG! Díky... Díky moc!" začal Sithik jančit radostí, jelikož si (naprosto úplně a samozřejmě jen a pouze v zájmu sebeobrany, ano) baseballovou pálku už delší dobu přál, nečekajíc, že se mu to splní.

"Fajn, jdu na poslední dárek a pak vám to přenechám," sáhl chlapec po dárku, který tam jako poslední nesl jeho jméno, a rozbalil ho. Pak se jen praštil do čela, když spatřil barbie korunku. A nebyl by to on, kdyby si ji hned nenasadil na hlavu a nezačal se smát.

"Sekne ti to," poznamenala Ryiah. "Dakee, rozbaluj!"

Dakee se usmála a kývla, následně rozbalila nejmenší dárek mezo svými dárky. I přes svou maličkost jí ale udělal velkou radost - byl to přívěšek ve tvaru triforce ze hry Legend of Zelda. Jedna z jejích nejoblíbenějších herních sérií.

Dalším dárkem pro ni byla roztomilá kočičí ouška na čelence - které jí nedal nikdo jiný, než Vilan. Dívka se roztomile usmála a svého přítele objala, než sáhla po dalším dárku, aby její rozbalování bylo hotové.

Následovala Pikachu čepice a naprosto cute anime taštička, dárky od Arryin a Ryiah, které dívka obejmula také. Pak jen vybídla Ryiah, ať si rozbalí své dárky. Mezitím - a vlastně skoro po celou dobu - zírala Arryin na svůj dárek alias na jednu větší krabici. Nic víc.

První, co Ryiah rozbalila, byl plyšák, takový ten s obrovskýma třpytivýma očičkama. Následně pastelově růžová mikina s velkým nápisem "I don't give a fuck", bublající sůl do koupele a mimo jiné i tenký kožený choker s přívěškem reprodrozda z Hunger Games na něm.

Nadšeně všechny poobjímala a poté jen žďuchla do Arryin, ať rozbalí svůj dárek. Krabice byla pevně zabalovaná, plno mašliček a uzlíků, samé vrstvy papíru... dostat se k samotné krabici, která byla navíc obalena bublinkovou fólií, nebylo nic lehkého. Když Arryin ale strhla i fólii, zajíkla se nad tím, co spatřila na obalu krabice.

Kvadrokoptéra, kterou si vždycky tak moc přála.

Ostatní její přátelé na ni jen pohlédli a zakřičeli "Překvapeníí!" a tentokrát to slovo vyvolalo mnohem víc emocí, než když bylo vyřčeno pouze Sithikem na Vilana. Dívka nedostala dárky od každého - všichni se totiž složili na jeden velký a dost drahý. Dívka je radostně všechny objala.

"Vy jste tak úžasní..." rozplývala se nad nimi Arryin, která nikdy neměla takovou radost z dárku.

Nějakou dobu poté se ještě hašteřili a smáli se a žertovali a bavili se pod vánočním stromkem, s čelenkami se sobími růžky, anebo čepicemi Santy a jeho pomocníků na hlavách, nakonec se jim i povedlo přesvědčit Sithika, aby si na sebe vzal Santovy vousy. A bavili se úžasně, tedy dokud nenadešel čas, kdy by už měli jít všichni domů. Sithik je vyprovázel s úsměvem na tváři a hřejivým pocitem v srdci, že má konečně skvělé kamarády.

Poslední od něj odešla Ryiah, která se před odchodem ještě zastavila ve dveřích.

"Zítra v podvečer tě bude čekat celá moje rodina, tak nás nezklam, jo?" zasmála se.

(Chci poděkovat Clocky777 za naprosto boží christmas fanart a další hromadu kreseb od ní, ještě o nich dneska/zítra budu mluvit, nyehehe qwq)

***

Když se Sithik probudil, bylo slunce už vysoko na obloze. Nejprve se rozhlédl - překvapivě vůbec necítil únavu, jen neskonalou lenost vylézt z postele. Viděl okolo sebe hromadu balicího papíru, naštěstí mimo jeho postel, jeho vlastní poházené dárky a stále svítící stromek. Musel usnout dřív, než sám očekával.

Překonal svou nechuť cokoliv dělat a vstal z postele, nejprve vypnul stromeček, poté se pustil do sbírání odpadků z podlahy a následně vzal podnos, na kterém ležely kakaa pro jeho kamarády, a odnesl to všechno do kuchyně, kde nádobí v rychlosti umyl. Přecházejíc zpět do pokoje začal uvažovat, zda by měl stromeček odstrojit a uklidit, avšak pak se rozhodl, že ho nechá být tak, jak je teď.

Uvažoval nad tím, že si lehne zpátky na postel, pak mu ale náhle došla jedna věc.

"Vždyť já budu trávit štědrej den u Ryiah doma a nemám pro nikoho ani dárek!!" zpanikařil náhle a nahodil na sebe kabát, vzal si klíče a peněženku a vyletěl z bytu, cestou si stihl všimnout, že je okolo třinácté hodiny.

"Oběd si koupím ve městě," řekl si pro sebe, když sbíhal schodiště jako nějaký profi parkourista.

Když se dostal do obchodů, napadlo ho pro Ryiahinu mamku koupit parfém - v ženách se moc nevyznal a doufal, že tím nějak nebude jejich Vánoce narušovat.

Nehledal dlouho a jeden našel - voněl mu pěkně, ne nějak sladce a ne nějak silně, tak jej položil do košíku a šel dál.

Zastavil se u hraček a napadla ho další prkotina s dárky. Silas moc dobře znal Franka, bratra Ryiah, a věděl, čím by ho mohl vyprovokovat a potěšit zároveň. Frank byl, je a bude zběhlý v Hvězdných válkách, takže by dárek ve stylu akční figurky některé postavy z této série filmů mohla být dokonalým dárkem. Chytnul tak postavu Han Sola a pokračoval v nákupech.

Největší problém mu dělal dárek pro otce Ryiah. Téměř ho neznal a netušil, co má rád a co by si tak mohl přát. Po delší době hledání se ale rozhodl pro koupi sluchátek, pak si do košíku vložil dva croissanty a nugátovou koblihu a šel zaplatit. Následně ho čekalo jen balení dárků... A příprava na návštěvu.

***

Domem se rozlehl zvuk zvonku u hlavních dveří.

"Někdo zvoní!!" zakřičel Frank ze spodního patra na svou sestru, která byla stále ve svém pokoji v horním patře.

"No nepovídej, nejsem hluchá, blbečku," rozeběhla se Ryiah po schodech a zastavila se až u dveří, kde se kukátkem podívala ven a zahlédla chlapce s vlasy, které připomínaly vatu. Otevřela dveře a vřele jej uvítala. "Silasi!!" zakřičela nadšeně.

Sithik ji taky rád viděl, a ihned, co překročil práh a co se za ním zabouchly dveře, si začal sundavat boty a pak kabát, následně se přivítal s rodiči své kamarádky a nakonec pozdravil Franka herdou do zad.

"Milý, cotton kingu," odfrkl si Frank a pokračoval v paření hry na mobilu. Sithik jen pokrčil rameny a spolu s Ryiah vyšel po schodech nahoru, kde byl pokoj Ryiah, Franka, pak terasa a schody na půdu.

"Na půdě máš připravenej pokoj ty, hoď si tam věci a pak prosímtě přijď za mnou do pokoje," řekla růžovovláska a chlapec jen kývl. Vystoupal po schodech do prostorné půdy, která ani nevypadala jako půda, ale jako prostorný, normální pokoj s postelí, kobercem, okny, stolkem a skříněmi. Každý si půdu představuje jinak, budiž.

Batoh, který táhl na zádech, položil na onu úhledně srovnanou postel a sešel po schodech zpátky do patra, odkud zašel do pokoje Ryiah, kde už dívka seděla na jedné posteli.

"Super. Zaprvý - potřebuju si ověřit, jestli fakt platí to, že pojedeme do Kalifornie, protože táta mě v cestování docela podporuje, ale rád by všechno věděl napevno. Chtěl by detaily. Zadruhý - mám takovej pocit, že si rodiče jaksi myslej, že já a ty... my... že... Že jsme spolu. Nechceš toho nějak využít? Jen tak, aby byla prdel..." smála se Ryiah a Sithik se začal taky smát, ale jejich zábavu přerušil hlas Franka, který na ně zezdola neochotně volal. "Večeřeee!!"

"Podává se na stůl! Pojď, naše večeře stojí za to!" chytila Ryiah Sithika za paži a rozeběhla se z pokoje, Sithik se za ní pomalejším tempem vydal taky.

"Jo... A nevstávej od stolu, dokud všichni nedojedí," zpomalila Ryiah na schodech, aby svému kamarádovi poradila.

Pak už jen oba seděli u stolu a jedli husu spolu se zbytkem lidí z budovy a Sithik jen doufal, že se nezačnou vyptávat na otázky, zda jsou on a ona spolu. Po večeři se rozeběhl Sithik pro batoh a skočil s ním do obýváku, který byl prázdný. To Sithik vzal jako menší výzvu: Dát pod stromek dárky a zmizet tak, aby ho nikdo neviděl. A jak si usmyslel, tak udělal, a Ryiah si ani nevšimla, že by její kamarád byl znova dole. Zase přešel do jejího pokoje, a na místě, kde seděl předtím, ležela Ryiahina kočička.

"Čičii," sedl si vedle ní a pokusil se ji pohladit, kočka se ale probrala, vyskočila na nohy a vyděšeně po Sithikovi sekla, následně seskočila a utekla z pokoje.

"Svině," sykl Sithik a promnul si poškrábaný hřbet ruky. "Jo, a tohle jsem ti chtěl: k tomu výletu za bratrancem. Pojedeme vlakem, cesta bude trvat asi tak den, takže si obsadíme jedno kupé. Nate, bratranec, nás hnedka nastěhuje do různých pokojů v jeho obrovským pobřežním baráku, tam budeme asi tejden a pak pojedem zpátky. Tam oslavíme s rodinou Vánoce, užijeme si pořádnej Silvestr - věř mi, oslavy Novýho roku jsou v Kalifornii naprosto velkolepý. A užijem si to. Fakt obrovsky. Tvým rodičům dám číslo na Natea, stejně jako ostatním, ať mu prostě zavolaj a zeptaj se. Na to, že je docela mladej, je zodpovědnej až moc," zasmál se Sithik.

"To táta rád uslyší," usmála se Ryiah.

"Hele, a... nejsem tady tak trochu, prostě... navíc? Tady u vás?" znejistěl Sithik.

"Ale prosímtě! Rodiče neměli sebemenší problém s tím, že tu budeš, věř mi!" usmála se Ryiah. "A ani-"

Zarazila se, když ve dveřích spatřila svého hnědovlasého bratra, jak si je měří nenávistným pohledem.

"Jděte už sakra spát," sykl Frank.

"Sorry, brácha je nedočkavej-" nakousla Ryiah.

"A ospalej," doplnil ji její bratr.

"Každopádně asi taky půjdu chrápat," řekla Ryiah.

"To bych prosil," odešel Frank zpátky do svého pokoje.

"A... proč nemůžu spát ve tvým pokoji?" zarazil se Sithik, když se zvedal, že půjde na půdu.

"Hele, prokecala bych s tebou celý hodiny. A já se chci alespoň na Boží hod trochu vyspat... Takže prostě táhni nahoru," odsekla Ryiah a zachumlala se do peřin. Teprve poté, co slyšela Sithika, jak odchází nahoru, se převlékla do pyžama. Vysprchovaná přeci jen už byla.

***

Když Sithik otevřel oči, měl pocit, že ho někdo, nebo něco, probudilo. Zamžoural k místu, kde obvykle mívá noční stolek a na něm hodiny, avšak tam nenašel nic.

"Fajn, kde to jsem?!" přestal mžourat a zrak se mu šokem projasnil, rozhlédl se po místnosti a až pak mu začalo docházet, že je u kamarádky. A právě v tu chvíli se ozvalo něco, co ho pravděpodobně předtím vzbudilo. Nepochybně to byl hlas šestnáctiletého Franka Fishansona.

"Tak vstávejte!! Jsou Vánoce!!"

Sithik vyskočil z postele a zjistil, že se ani nepřevlékl do pyžama, a tak si jen prohrábl vlasy a urovnal košili a sešel schody z půdy až dolů, do přízemí, odkud hlas vycházel.

Všichni už tam byli.

"D-dobrý ráno," zvedl jednu ruku a posadil se vedle Ryiah na gauč. Náhle mezi dárky spatřil i některé, na kterých bylo napsané jeho jméno. Vzal ho do ruky a rozhlédl se na lidi okolo, spatřil pak úsměv Ryiahiné mamky, naznačujíc, že to ona mu jeho dárek dala.

Usmál se také. Rozhlédl se okolo a nemohl se přestat usmívat. Došlo mu, že kdyby ho Ryiah nepozvala k nim domů, býval by seděl touhle dobou na gauči. Seděl by, pouštěl by si koledy a jen smutně přemýšlel nad tím, že všichni ostatní jsou u svých rodin a on je zase sám. V srdci ho právě hřál velmi dobrý pocit, pocit, že ho někdo přijal.

Ten pocit byl k nezaplacení.

Nikdy nezveřejněno - Part 15

Několik nudných a nezajímavých dnů, týdnů uběhlo, a než se všichni nadáli, seděli ve vlaku na cestě do Kalifornie, s několika balíčky chipsů v rukou a úsměvy na tváři. Čekala je dlouhá cesta, naštěstí měli celé kupé jen pro sebe. Unavená Dakee si lehla na sedačku a opřela si hlavu o nohy Vilana, který koukal do notebooku a dále hrál své hry. Jelikož měl už Ocarina of Time dohráno, spustil Phantom Hourglass.

"Nechtěl by sis radši půjčit moje NDSko? Tuhle hru na něm mám," řekla rozespale Dakee, sledující s ním obrazovku.

"To je v pohodě, pak si to u tebe někdy zahraju... Zatím lež," usmál se na ni.

"Tak zkus Majora's Mask, to je taky fajn," usmála se Dakee.

"O...kay," kývl na ni její přítel a zapnul další hru ze série Legend of Zelda, přestože věděl, že hra mu už předtím nefungovala tak, jak by měla.

Avšak i tak ji spustil a začal hrát.

Mezitím seděla naproti dvěma hrdličkám krásná trojice čítající bílovláska, kybergothičku a růžovovlasou dívku, kteří intenzivně probírali drby o studentech na škole.

"Tak ale Ryiah, tys neslyšela, co se říká o Mie?" pohlédl Sithik své růžovovlasé kamarádce do očí.

"Hej asi ne... Myslíš tu pěknou holku s fialovejma vlasama, žejo? Hele tak to fakt nevim, povídej!" zatvářila se Ryiah zvědavě.

"Prej se budou stěhovat zpátky do Kanady, oznámil Sithik.

"Ne," nakrčila Ryiah obočí, neschopná tomu uvěřit. "Ne. Řekla, že tam to pro ně nebylo ono, navíc se dostala na tuhle špičkovou univerzitu... Prostě ne, tomu nebudu věřit, ona zůstane tady a tečka," zakroutila hlavou.

"Ale jsou to jenom drby, co jsem zaslechl, takže fakt o tom nevím nic na 100%," vydechl Sithik a opřel se zády o opěradlo, pohledem přejel po Vilanovi a Dakee. "Oh, ti jsou spolu sweet... Tak moc, že se mi z nich kazí zuby," zasmál se.

"Milý," zamručela polospící Dakee.

"No jo, Sithik vždycky," kývnul Vilan.

"Ale notak, tady si člověk ani nemůže zavtikovat?!" zasmál se Sithik. "Omg, to si radši budu povídat tady s holkama, ty maj alespoň o mě zájem," pohlédl na Ryiah a Arryin.

"Myslíš?" ozval se Vilan a pak se rozesmál, s dobrou náladou z toho, že mu hra funguje, jak má. Pochopil, že postava, která jej jaksi "pronásledovala", asi ve hře má být, a tak se jen s úsměvem dostával za Clock Town a ještě dál a konečně začínal mít pocit, že se mu notebook nepřehřívá. To bylo fajn.

"Jak dlouho pojedeme?" zeptala se Ryiah a prostě od někoho čekala odpověď.

"Celej den, vole..." zasmál se Sithik. "Můžeš jít spát, lol."

"Proč vlastně neletíme letadlem?" zamračila se Arryin. "Bylo by to mnohem rychlejší a... Možná levnější?"

"Podívej se, kolik letadel lítá mezi San Antoniem a Laguna Niguel," zakroutil hlavou Sithik. "Máme celý prázky, dokonalých čtrnáct dní, tak snad jeden den není zas až tak nějak velká ztráta. Jídla máme plno, elektroniky taky,... Podle mě si ten den ve vlaku přeci jen taky užijem. Agh... Ale teďka si pravděpodobně dáchnu... a to pořádně. Holky, nechcete tu sedačku roztáhnout? Rád bych si lehl."

Zanedlouho ležel Sithik na takové té spešl rozkládací sedačce vlaku, vedle něj seděla Ryiah se sluchátky v uších a na druhé straně byla posazená Arryin, která jen koukala z okýnka. Dakee už taky dávno spala a ospalý Vilan jen propichoval očima obrazovku, ani pořádně nevnímal, co se ve hře odehrávalo.

Ve hře stál Link u jezera, vedle něj byla ta socha. A pravděpodobně... Něco povídala.

"Utopili mě," řekla socha. "Hnusné, co? Věř mi, nebyla to zábava. Prudká voda mě táhla s sebou a nedávala mi šanci dosáhnout kyslíku, cítil jsem, jak moc se mi svírá hruď, jak mi plíce zaplňuje voda. Nemohl jsem s tím nic dělat a slábl jsem, ûplně jsem cítil, jak ze mě vyprchává energie... Ale když to tak vezmu..."

Náhle socha podkopla Linkovi nohy a donutila ho tak spadnout na zem a pomalu se klouzat do vody.

"...proč bych ti to měl vysvětlovat..."

Vzápětí jej socha shodila do vody.

"...když ti to můžu..."

A poté Linka držela pod vodou, nedávajíc mu šanci k nádechu.

"...ukázat."

Nikdy nezveřejněno - Part 16

Vilan se nadšeně máčel v jezeře, společně se svými dalšími kamarády. Slunce bylo vysoko na obloze a voda příjemně ochlazující. Vzájemně po sobě cákali vodou, pak se sušili na sluníčku... Prostě pohoda.

"Dáme si závod v plavání?" vybídl Vilan ostatní.

"Já s tím nemám problém," zasmál se Sithik, zatímco se ostatní drželi dál. A tak během několika sekund stáli chlapci vedle sebe a za nimi jejich závod odstartovala Ryiah.

"Tři... Dva... Jedna... T-É-Ď!"

Oba chlapci nastejno vystartovali k místu, které si určili sami, a jelikož byla pláž rohová, tudíž měla dvě strany kolmo na sebe, chystali se doplavat až tam.

Chvíli to vypadalo, že je ve vedení Sithik, pak ho ale bez problémů začal Vilan předhánět. Už byli za polovinou a zdálo se, že má Vilan vítězství v kapse, když rychle krauloval ke břehu.

Z ničeho nic jej ale chytla křeč do naprosto celého těla, cítil se jak paralyzovaný a nemohl se pohnout, začal se bezmocně potápět pod hladinu jezera a cítil, že jsou jeho plíce plněny sladkou vodou. Čím níže klesl, tím to bylo horší, v hlavě se mu pomalu začínaly ozývat hlasy.

"Utopili mě."

"Chceš vědět, jaké to je, být utopený?"

"Proč ti to budu jen vyprávět..."

"...snazší bude..."

"...tě nechat to zažít..."

"Ben..."

"Ben..."

"Bene!"

"Pomoc..."

"Zemři..."

"Utopený..."

"UtopenýUtopenýUtopenýUtopenýUtopený..."

"Linku..."

Hlasy se čím dál více slévaly do jednoho a za chvíli nebylo slyšet nic jiného, než statický šum. Vilan sebou zaćal škubat a snažil se vyprostit z neviditelného sevření...

A náhle otevřel oči.

Uvědomil si, že seděl ve vlakovém kupé se svými kamarády. Dakee mu vzala notebook, patrně z důvodu, aby nespadl na zem. A ostatní na něj jen zírali.

"Vilane... V pohodě?" prolomil Sithik děsivé ticho.

"Aaaargh... Jo, jo, to byla jenom noční můra," usmál se a opřel se o opěradlo. "Dneska už spát nejdu," zasmál se. "Proč... Držíš můj notebook?"

"Vždyť jsi ho málem shodil," pohlédla na něj Dakee. "Mimo to jsem se podívala do tý tvý hry a tohle v Majora's Mask ani být nemá... Že tys našel hack a neřekls mi o tom?" zvedla obočí.

"Em... Tak v tom případě to bylo divný. Cos všechno v tý hře viděla? No každopádně tam začal nějakej druhej Link topit mýho Linka a mě se hned pak zdálo, že se topím doopravdy. Eh, by mě nikdy nenapadlo, že takovej sen budu někdy mít. Každopádně to už je fuk, co budeme teď dělat? Kolik je hodin... Pět. Wow, čeká nás ještě slušná cesta před tím, než budeme přestupovat. Mám rozdělat chipsy? Nepustíme si film?" začal Vilan s návrhy.

"Film? Beru! Ale jakej?" zazubila se Ryiah. Dakee se na ně jen podívala a zamračeně přemýšlela nad Vilanovou hrou. Nebylo u toho napsáno, že by se jednalo o hack, což bylo divný...

"Pusť Suicide Squad," uvelebil se v ležící poloze Sithik.

"To není blbej nápad," pousmál se Vilan, zatímco Ryiah jen zařvala "JO!"

Nikdy nezveřejněno - Part 17

Během několika sekund seděla pětice vedle sebe, namačkaná na jedné sedačce, s očima upřenýma na Vilanův notebook. Dva drželi v rukou balícky chipsů, jedny byly slané a druhé s příchutí pizzy, vzájemně si je tak nabízeli.

Chvíli bylo kupé naprosto tiché a jen se ozývalo žvýkání brambůrků a zvuky z filmu. Po chvíli to už Ryiah nevydržela a prostě nahlas pronesla "Tohle prostě není Harley Quinn."

Ostatní se na růžovovlásku jen podívali.

"Tak se na ni podívejte! Znáte ji snad z komiksů, ne? Aaaaaargh, to je jedno, nechte to bejt," pokrčila rameny a dále jen mlčky ležela a jako všichni ostatní pozorovala film.

Z ničeho nic si všimla, jak Vilan kroutí pusou, jako kdyby odrecitovával přesné fráze z filmu. A nestalo se to jendou, tohle dělal pokaždé, co se po něm podívala.

"Eh, ty to znáš nazpaměť, Vilane?" nevydržela to a tak se zeptala.

"No, jo, tak nějak," zasmál se.

"V kině se nemluví, sakra!" okřikl je humorným způsobem Sithik.

"Ale prosímtě, klídek tam, 'kay? Tady od nás nikdo nemluví," usmála se Ryiah a vrátila pozornost zpátky k obrazovce. Alespoň dokud se nad její hlavou neozvalo šuštění a ona nezjistila, že jí jsou na hlavu sypány zbytky chipsů.

"Proč zas moje vlasy..." zasténala, avšak už se ani nenechala vytočit, jelikož věděla, že s tím už prostě nic nenadělá.

***

Když se už film blížil ke konci, začal Vilan uvažovat, co by mohli dělat teď. A poté, co skončil, za něj promluvila jeho zábavná, kolektivní duše.

"Em... Teď co? Kdo si chce zahrát flašku?"

Všichni zvedli oči od probíhajících titulků na svého kamaráda

"No co? Mám to v plánu už od chvíle, co jsme začali sledovat film. Hele alespoň něco, notak, pojďte se trochu bavit."

Ostatní nakonec začali postupně uznávat, že to špatný nápad není a že vlastně všichni chtějí nějak zabít čas. Tak se posadili do "kroužku" a Vilan doprostřed položil zpola naplněnou lahev, kterou roztočil.

"Ryiah, pravda nebo úkol?" řekl Vilan, když se flaška dotočila a její víko ukazovalo na Ryiah, druhý konec na chlapce s duhovými vlasy.

"Eeeh... Radši úkol," pokrčila rameny.

"Ehehehee... Flusni z otevřenýho okýnka," usmál se chlapec.

"Ah ty hovado," zasmála se Ryiah, zvedla se na nohy, otevřela okno a nahromadila v puse sliny, které následně najednou vyplivla z jedoucího vlaku. Když zavřela okénko a otočila se zpět k ostatním, jen zavýskli a tleskali.

"A teď točím já," řekla Ryiah a sedla si zpátky na místo, následně roztočila lahev, která se zastavila a ukazovala špicí na Vilana a koncem na Sithika.

"Ehehehehe~" promnul si chlapec s bílými vlasy ruce. "Takže pravdu, nebo úkol?"

"Pravdu, kk," pohlédl na něj Vilan.

"Jsi panic?"

Dřív, než stihl Vilan odpovědět, zareagovala Arryin v tom stylu, že strčila svou hlavu do batohu a zamumlala "a úchylný otázky už přijely, oh my god." Mezitím se na Vilanově tváři objevil trapný úsměv a očima na zlomek sekundy zajel na Dakee, pak zrak odvrátil zpět na Sithika. "Jo. A teďka točím~" vzal Vilan flašku a znovu ji roztočil. Když se zastavila, trochu se skutálela a dopadlo to tak, že se Vilan ptal Arryin.

"Ohohoho, pravda, nebo úkol?"

"...radši pravda," pohlédla Arryin na svého kamaráda, protože věděla, jaké on umí dávat úkoly, když přejde na úchylnosti.

"Představ si, že by jsi se měla líbat s někým z nás. Kdo by to byl?"

Arryin se začervenala a jen se porozhlédla po ostatních. "Ale jako..." nakousla větu a rozesmála se. "Tak ale jakože naprosto upřímně mi ani jeden z vás nijak nevadí, takže by mi to nedělalo problém s nikým z vás... Ale tak tady kluk co vypadá jak buzna má přítelkyni, Dakee má taky přítelkyni... To bych se cítila blbě, znáš to," začala se Arryin smát a ostatní s ní.

"Hele, Avery!" okřikla ji Ryiah jménem, když se konečně mohla přes smích nadechnout. "Na urážky jsem tu expert já, takže stfu!" Následně se znovu rozesmála.

"To máš ale blbý, kámo," začala se smát Arryin ještě víc. "Každopádně teďka točím já."

Roztočená lahev následně vybrala další dvojici - Ryiah se ptala Sithika. Automaticky mu položila otázku "Pravda, nebo úkol?", a Sithik pro jistotu zvolil úkol.

"Fajn. Dřepni si na jedný noze a zůstaň tak asi dvě minuty, okay?" usmála se Ryiah.

"Jakože vážně-" zamračil se Sithik a ostatní se nad tím, jak nesmyslně je úkol komický.

Ryiah nadzvedla obočí a ještě chlapce pobídla. "No tak dělej!"

Nikdy nezveřejněno - Part 18

Sithik tak seděl na jedné noze a ztrácel rovnováhu, zatímco ostatní vzrušeně odpočítávali čas, někteří ho podporovali a jiní se do něj občas pokusili i šťouchnout. Jak tak šel čas, byla hra nerušeně v plném proudu a z kupé se ozývaly výbuchy smíchu a sem tam i facka.

"První úchylnost, která tě napadne při slově... gumová rukavice?" pohlédl Vilan na Dakee. Její odpověď na tuto otázku byla bohužel cenzurována.

Sem tam se objevily i úkoly ve stylu "Rozepni nejbližší ženě podprsenku", čehož se Ryiah chopila bez sebemenšího odmlouvání a Arryin si za chvíli podprsenku znovu zapínala.

Jeden z následujících úkolů, položený právě Ryiah, spustil docela zajímavé události, přitom se zdál tak nevinný.

"Jdi z kupé a zeptej se někoho, jestli nechce drogy," zasmála se Dakee. A Ryiah se fakt zvedla, fakt vyšla z kupé a pak se zvenčí fakt ozvalo "Dobrý den, nechcete nějaký drogy?", pak smích a pak se naprosto vysmátá Ryiah vracela do svého kupé za ostatními, kteří ztěžka popadali dech.

"Tak tohle jsem nečekal," rozesmál se Sithik ještě víc. A když se už pomalu (vážně pomalu) uklidňovali a roztáčeli flašku znovu, dveře od kupé se otevřely a v nich stál docela vysoký světlovlasý chlapec.

"Můžu si přisednout?" usmál se mile. Ostatní jen kývli a pokračovali v roztáčení lahve, když chlapec znovu promluvil. Měl docela zvláštní, exotický přízvuk. "Em... Ty, růžová - promiň, nevím, jak se jmenuješ - Ten týpek, kterýmus' nabízela drogy."

Všichni se na chlapce otočili a on se usmál, že si získal konečně pozornost.

"Je to můj táta. Ale jako v pohodě, chápu, že jenom hrajete flašku. Jeho výraz byl docela... Zvláštní, když jsi pak zdrhla. Mělas to vidět... Mimo jiné, nemůžu si zahrát s váma?"

Skupinka se po sobě podívala s ne úplně důvěřivými výrazy, ale nakonec kývla a zapojila chlapce do hry.

"Jak se vůbec jmenuješ?" zeptal se Sithik.

"...Maximilian. Nebo prostě Max," usmál se.

"Těší nás," oplatil úsměv Sithik. "Já jsem Silas, to růžový je Rachel, to modrý Dee, to černý Avery a to duhový Ian. Není hard si nás zapamatovat."

"Není, jo?" zamračil se Max. "Ok, mě to teda asi potrvá. Kam jedete?"

"La-" začal Sithik, avšak jeho přátelé jej umlčeli.

"Shhh, nemusíš to vykecávat všem na potkání," okřikla ho Arryin

"Proč ne?" zvedl Max obočí.

"Protože nechci, aby nás někdo stalkoval," rozesmála se Arryin ve snaze uvolnit situaci. "Ale to je fuk. Kam jedeš ty?"

"Neřeknu," usmál se chlapec, "dokud mi to neřeknete vy."

"Oh, fajn. Ok. Jdeme dál hrát?" zvedla Ryiah jedno obočí.

"Jo, to je dobrej nápad," kývla Dakee. "Kdo má roztáčet?"

"Um, asi já, jelikož posledně jsme to nějak neprořešili," přihlásila se Ryiah. "Ok, točím." Následně flašku roztočila a ta se zastavila se špičkou na Dakee a koncem ukazovala na Vilana.

"Fajn, gurl, pravda, nebo úkol?" zeptal se, přitom se pousmál.

"Emm... Radši pravda," zasmála se dívka.

"Fajn, kdybys MUSELA zabít jednu osobu tady z tohohle kupé, kdo by to byl?"

"Proč se ptáš na takovýhle otázky omg?" vyhrkla Ryiah.

"Nic jinýho mě teď nenapadlo," pokrčil rameny a zasmál se.

"Kdyby ses mě zeptal předtím, tak bych nebyla schopná odpovědět. Ale jak teďka přišel nováček... Tak by tak skončil asi on. Sorry, ale k ostatním mám prostě silnej citovej vztah," brala Dakee odpověď s humorem a ostatní taky, až na Maxe, který jen pokrčil rameny.

"Nom. Fajn, ok," kývl.

Dakee uchopila flašku a roztočila ji. Víko směřovalo, když se lahev dotočila, na Maxe, dno na Arryin.

"Tak pravda nebo úkol?" zeptala se Arryin.

"Pravda."

"Kam jedeš?" vyhrkla Arryin dřív, než to kdokoliv čekal.

"Eeeeh... co jste tu zavedli za fanty?" zeptal se rozpačitě.

Ostatní po sobě jen pohlédli, jelikož jim náhle došlo, že fanty ještě nepotřebovali. Vyřešila to Ryiah, která se jen na chlapce zadívala a řekla: "Fanty nevedeme. Ten, kterej nedokáže splnit pravdu nebo úkol, odchází z kupé. Tak si vyber."

"Ale notáák," zasmál se Max, který její slova bral jako vtip, ona ale stále držela na své tváři neústupný ironický úsměv.

"Já si nedělám prdel. Mezi náma máme svý pravidla, takže nečekej nějakou svlíkací flašku nebo tak nějak. Pokud nehodláš s náma dělat to, co chcem my, tak nevím, co tu ještě děláš. A myslím to fakt seriozně," odsekla mu Ryiah.

"Ok... A můžu si vás někdy pak přidat na Facebooku?" zeptal se s poněkud překvapeným výrazem na tváři Max.

"...Fajn, pokud nás tam najdeš," zvedla Ryiah obočí.

"Ale noták... Vždyť jste hrozně fajn lidi, chci s váma ještě někdy pokecat, plz," prosil Max.

Následně ostatní nakonec svolili a tak všichni vytáhli mobily a zapnuli Facebook, chlapec pak odešel z kupé.

"Nejsme fajn lidi," poznamenala Arryin. "Alespoň on si to nemyslí. Už tou počáteční nedůvěrou jsme ho krapet urazili a jelikož se zdá, že je to až moc hrdý člověk, naštval se. Asi by tu i chtěl zůstat, ale tak moc fajn, jak popisoval, podle něj nejsme. Nemyslím si, že se mu dá věřit, a, um, Silasi... Nemusíš každýmu vykecávat všechno. Pozor na to."

"Byl... divnej," pokrčila Ryiah rameny. "Eh, má ještě někdo chuť hrát?"

"Nemyslím si. Nějak tu zkazil atmosféru," kývl Sithik.

"Eh... Jo. Um, ještě nikomu nenapsal? Se divím docela," pokrčila Dakee rameny.